Jak jsme zdolali Gibraltar nakonec 4:0, den druhý, sobota 2.dubna

V pátek odpoledne jsme si po dílčím úspěchu dopřáli velkou porci tuňáka v jedné restauraci v Tarifě. Po pobytu na lodi mně byla ještě zima, dobrovolně jsem se oblíkl do tučňáka a udělali jsme pár fotek. Obsluze to šlo výborně, už nás znali z předchozí návštěvy. Všichni jsme si tuňáka zasloužili. Dežo a Bándi sice nebyli fyzicky u pokusu, vše ale sledovali aspoň zrakem a později na internetu. A naposledy lehce trénovali.

V sobotu ráno už to pro nás byla rutina. Do přístavu odjeli i úspěšní přeplavatelé Magda a Rišo. Samozřejmě jsme tam ve tři čtvrtě na osm v hluboké tmě byli úplně sami. Brzy se dostavila i španělská část, posádka doprovodné lodi v přístavu dokonce nocovala. A na motorový člun byli dokonce dva kandidáti. Ten včerejší zůstal doma, měli jsme tedy kromě plavců i jiného doprovodníka. Ten sobotní se mně líbil víc.
Kluci byli ukáznění, soustředění a správně motivovaní. Bándi si nechal od Deža na záda napsat fixkou jméno jejich staršího bratra. Norbert bohužel zemřel již v 11 letech.
Přesně v osm se už plavalo. Východ z moře vidíme jako suchozemci sotva párkrát v životě, někdo vůbec. Neviděli jej ani naši bratři, všichni čtyři naši plavci nadechovali ve Španělsku doprava. Na východním obzoru byl malý opar. Ten nás naštěstí moc nezajímal, vlny byly ve srovnání s pátkem menší a hlavně šly správným směrem vlny. Tarifa se začínala vzdalovat a Dežo se mírně vzdaloval Bándimu. Lodivod chtěl jet na špatné nenádechové straně a po zhruba půlhodince nás minuli napříč naší trajektorií delfíni. Jak těsně? Jednu chvíli to vypadalo, že Bándi přijde o plavky!
Postup byl pomalejší než včera, ale plynulý. Při pátém krmení ale vrátil Dežo gel do moře a začalo být trochu ouvej. Borec na motoráku řekl, že má těch Gibraltarů už pět a nabídl španělský kinedryl. To bylo v čase 2:35. Po hodině jsme kůru zopakovali. V té době už „Pištík alias Jaraslav alias Bándi“ uplavával indisponovanému bráchovi. Vhod tedy přišly naše píšťalky. Radkova foxka byla samozřejmě lepší a silnější hudební nástroj než běžná španělská píšťalka.
Po šestém krmení Dežo zastavil, sundal jednu z čepic a brýle. V nejhroznější chvilce celé výpravy se mně zastavilo srdce. Asi to pomohlo. Dežo nahodil brýle zpátky, jednu čepici hodil do lodi a jelo se zase směr Afrika. Počáteční lehkost ale byla tatam. V Tarifě se Magda s Ríšou mezitím přesunuli ze snídaně a pláže už pomalu na oběd a tam hypnotizovali internet.
Španěl na lodi ten Gibraltar musel fakt plavat. Věděl totiž, o čem to je. Velmi věrohodně mně pomáhal se lhaním o zbývající vzdálenosti. A jak! Lhal ještě víc než já, Dežo polemizoval, ale už aspoň tolik nezvracel. Taky kosatky byly k vidění na stejném místě jako včera. Skoro idylka, v zimním plaveckém kabátě mně bylo akorát. Oba bratři teď dostávali už jenom vytřepanou coca colu. Měli jsme jí naštěstí přes tři litry.
Z doprovodné lodi přicházely od Tibora stále nové zprávy o postupu, vypadá to prý stále na čas pod pět hodin! Později ale přichází další informace o silnějším protiproudu. Chlácholím plavce, že to mají kilometr, nejsou ale hloupí, Dežo trochu odmlouvá, to je dobře, je mu už líp. Po devátém krmení slibuji, že už je poslední, marocké pobřeží ale odolává ještě víc jak 40 minut.
Punta Cires je ideální místo pro cíl přeplavby. Podívali jsme se tam za necelých 26 hodin už podruhé. Bándi na konci jen mírně frnkl Dežovi, překonali jsme počínající špatný vítr levante a s rozhodčím jsme si zapískali dvojhlasně na znamení ukončení pokusu. Bándi 5:11, Deži 5.12 hodiny. Starý slovenský rekord měl hodnotu 6:43 hodiny. Pokud bych byl jasnovidec a premedikoval ráno Deža, mohli být kluci určitě po pěti hodinami.
Dlouho si budu pamatovat Tibora klečícího s lahví u sedícího Dežiho, zabaleného do deky. V očích se mně objevily slzy štěstí. Bylo jasné, že Gibraltar padl a tréner nezlyhal. Zpáteční cesta trvala včera na člunu hodinu a půl, dnes jsme to stihli za 20 minut, přitom to vypadalo v menších vlnách bezpečněji než včera.
Rekapituluji v duchu těch pět cest do Dunajské Stredy a tréninky na termálu, v Šamoríně – Čilistově i drsnější testy na Pasienkách v Bratislavě. Jednou kluci přijeli i do Brna. Poroučejte starým chlapům, kteří jsou navíc vašimi kamarády… Vždycky jsme se ale nějak dohodli. Určitě bylo dobře, že se našly peníze na rozdělení plavců do dvojic. Pravděpodobnost úspěchu se podstatně navýšila.
Před šestnácti lety vznikl oddíl Fides jako logický důsledek přeplavby Gibraltaru dvojice Haan & Mihola. Teď jsme se tam úspěšně vrátili. Magda kolektivním pojetím obětovala vlastní ambice a pomohla k fantastickému času Rišovi. Ten překonal slovenský rekord přesně tři hodiny. Magdě muselo stačit překonání jen o 53 minut. Tento její rekord v budoucnu zřejmě někdy padne. Určitě to ale nebude prvního dubna a voda na startu nebude mít voda 13°C.
Pochytil jsem mnoho dalších maďarských slovíček. A taky slang Žitného ostrova. Ta maďarská slovíčka brzy pozapomínám. Ty nejčastější obraty ale nezapomeneme, teď vám je tady napíšu:
Tý kokso! údiv
Degeš amatér plavec podprůměrné výkonnosti
Po piči front! hláška po neúspěchu, nikoliv ale našem
Kaldérón – tiburón velryba – žralok, Rišo to ale křičel mírně podnailý jen tak
Som hladný jako Čenkovej děti Dežův povzdech když se nestíhalo jídlo
Den po návratu jsme počtrnácté vyhráli Český pohár, individuálně se prosadili i Magda a Dežo. Petřík Kunc i s nasazením vlastního nosu pomohl udržet prvenství Martina Homolky. Všechny tři nejdůležitější poháry máme na rok v našem vlastnictví. Náskok jsme ale měli menší, některé ztracené opory budeme nahrazovat velmi těžko. Budeme řešit generační problém, čeká nás léto a pak cesta za patnáctým titulem. Na cestě je nejlíp. V cíli je to vždy horší, musí se shánět cíl té další cesty.
Petr

Další fotografie a videa naleznete na stránkách https://www.facebook.com/Sportfanatic