Nemůžu odolat, abych se o takovou zkušenost s Vámi ostatními plavci nepodělil.
Tu myšlenku jsem měl poprvé už před 2 lety. Jen jednou jsem v blanenském lomu zkusil nakouknout v 4°C vodě za 1 km, co se tam schovává. Jen tak na tréninku, nikomu jsem nic neřekl, nakonec to bylo asi 1,3 km, ale po doplavání dost špatné. Vlastně si to nepamatuji. Oblíkli mě, rozchodili kolem břehu, uznal jsem, že jsem to přepískl a myšlenka zapadla prachem.
Příprava
Rok před dnem D mi otrnulo a začal jsem si plánovat co udělat, abych se s Mílí úspěšně popral a nenechal ve vodě zdraví a zbytky důstojnosti. Zaměřil jsem se na:
- zrychlit ve vodě,
- zlepšit otužilost,
- přibrat na váze, aspoň na 85 kg,
- nechat dorůst vlasy.
Rychlejší plavání jsem zkoušel trénovat s trenérem Pokorným v lázních v Blansku, hodně jsem zlepšil na obrátce, změnil jsem dýchání na častější. Stejně tak jsem se snažil častěji plavat i venku, kdekoliv, když byla příležitost. Držet se rychlejších plavců.
Na zlepšení otužilosti jsem si odzkoušel, že má největší efekt trénovat maximálně 2x týdně, ale pokaždé víc než jen 1 km. Ještě týden před Mílí jsem si dával venku (voda 6-7°C) dávky kolem 40 minut. Na trénink jsem šel před ostatními, odplaval si sám čtvrthodinu/půlhodinu. S ostatními jsem lezl z vody. Velký dík všem Blanenšťákům, že na mě čekali a ještě chvilku mrzli, než se obleču a vytřesu, pohlídali, že jsem ok.
Přibrat na váze se mi zdálo nejjednodušší. Před spaním třeba 2 likérové špičky a pivo, 2 večeře, pravidelně sladký, prostě pořád jíst. Nakonec se mi podařilo dostat se jen na 83 kg.
Vyzkoušel jsem si, že jedna silikonová čepice je fakt málo, vlastně promrznutí hlavy jsem se bál před a ve Slavkově nejvíc. Delší vlasy pod čepicí nakonec hodně pomohly. Hned v pondělí jsem se nechal ostříhat a zkusil si jen 500m v lomu, rozdíl je obrovský.
Lokalita
Nechtěl jsem plavat Míli v lomu v Blansku. Ke konci je to u Míle už dost špatné, vzdálenost ke břehu je přitom velká, hloubka vody taky. Byla by potřeba loďka. Nechtěl jsem si zprotivit nejoblíbenější lokalitu k plavání v mém okolí. Zalíbilo se mi koupaliště ve Slavkově. Velká výhoda jsou lajny na dně, kdo plave kraulem, ví proč. A po kilometru je to ještě výraznější. Taky pomoc ze břehu, kdyby náhodou …
Před akcí
Na takového soupeře, jako je Míle, se líp útočí v kolektivu. Jsem moc rád, že jsem našel parťáky. Ne všem to vyšlo. Danka Zbořilová hned na telefon souhlasila. V týdnu před Slavkovem se přihlásili Michal Slanina a Mirka Novotná. V této sestavě neměla Míle šanci odolat. K tomu všemu byla velká podpora z klubu od Petra a Michala a ostatních, promiňte, že Vás nejmenuji všechny. Všechno nafotil a nafilmoval Dalík, za což patří velký dík.
Měl jsem přesný teploměr, který jsem půjčil Slavkovákům. Náš špion ve Slavkově, Helena Pavézková, každý den měřila teplotu a poctivě hlásila stav. Moc pomohla souhra náhod: odpadla soutěž v Plzni na Boleváku, teplota vody ve Slavkově byla celý týden na 5°C, přitom o víkendu nemrzlo a nefoukalo.
Den D
Na „place“ jsme byli před 12:00. Chvíli po nás dorazil celý štáb z Brna i z Blanska, z Hradce Králové i Slavkova. Profesionální záchranář byl připravený u vody.
V 13:00 jsme nastoupili do vody. Podle časů každého kola je vidět, jak postupně tuhneme vlivem chladu. Na videu je to ještě výraznější, když se dívám na svoji první a pak na poslední obrátku. Ještě na kilometru vše ok, na to jsem byl pořád trénovaný, i když v teplejší vodě 6-7°C. Ale ty 2 stupně dělají hodně. Po 1,2 km už se mi chtělo moc z vody. Když už mám dost, poznám to tak, že při nádechu srknu s každým tempem trochu vody. Prochlazení zvenčí, k tomu chlad v žaludku, ubývání sil a prochládání se zrychluje. Po 1,5 km už jsem nemohl. V jednu chvíli jsem se skoro zastavil, nedokázal jsem zaostřit na cíl, nerozuměl jsem, co volají ze břehu, nerozeznával jsem jednotlivé postavy. Přemýšlel jsem změnit styl na prsa. Ještě naposled jsem se donutil pokračovat dál, kraulem. Spíš to byla jen setrvačnost.
Po 37:43 jsem plácnul rukou o hranu a byl jsem moc rád, že je konec. Ven jsem vylezl s pomocí, ani nevím jak. Ve vytopené plavčíkárně mě MMMM osušila a oblíkla, pak do mě MMMM začala lít čaj v množství větším, než malém. MMMM a Helča mě „rozcházeli“ kolem vody, skoro ½ hodiny. Po tuto dobu jsem byl intelektuálně na 0. Malou násobilku bych nezvládl. Hodinu jsem vibroval intenzivně, další hodinu slaběji. Z fotek jsem zpětně viděl, co se dělo, moc si toho nepamatuji.
Ostatní se s plavbou poprali různě:
Michal vodou proletěl tak rychle, že si to ani nemohl užít.
Danka byla o něco rychlejší než já, ale je to tvrdá ženská, žádný ořezávátko, ze všeho se rychle oklepala a večer už řádila na spinningu.
Mirka byla ve vodě moc dlouho, při výstupu z vody jí ujela noha a praštila se, ale nakonec vše dobře dopadlo.
Po …
Večer jsem chytil takovou tu naši otužileckou rýmečku, za půldne už dobrý.
Jsem rád, že to mám všechno za sebou. Dlouho jsem se chystal, podařilo se, hodně díky podpoře a pomoci ostatních. Jestli bych doporučil ostatním to stejné? Je tam hodně těch „když“. Málokdo je tak dobrý zimní plavec, aby si dokázal na Míli smlsnout bez velké přípravy (Magda, Petr, Richard N., Michal Slanina, Pékovci, Rosťa, Eliška, Radek, …). Byla pro všechno ta správná chvíle, nemrzlo, voda těsně pod 5°C, volný víkend. Takže doporučil, ale s VELKÝM rozmyslem a VELKOU přípravou.
Na závěr? Kamarádi, všem Vám moc děkuji, sám bez Vaší pomoci bych to nezvládl. A hodně děkuji MMMM (mojí milované manželce Markétě). Těch M by mohlo být víc, je to magistra a taky má moje příjmení, ale magistro, ani Mikulášková jí neříkám.
Po oklepání a po prvním tréninku po Míli sepsal 29.11.2017 Pavel Mikulášek, FIDES Brno
©Foto: Dalimil Marek
