Jak jsem se dostal na MS v Tallinu

Sezóna 2016/2017 v plavání byla bezpochyby mojí zlomovou. Zásadním důvodem byl začátek hostování ve FIDESu, kam jsem přešel z Jičínského Delfína. Primární cíl mého hostování bylo účastnit se závodů v zimním plavání. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy studenou vodu neměl rád, měl jsem výrazné pochybnosti, zda to dokážu. Ovšem uklidňování náčelníka, Magdy a Martina Homolky mi dodávalo sílu a odvahu a díky tomu jsem se prokousal první sezónou. Již v této době jsem zaregistroval úspěchy českých plavců na MS v Burghausenu a zjistil jsem, že pokud bych se zúčastnil na trati 1 km, byl bych pravděpodobně 2. ve své kategorii.

Následující zimní sezónu jsem si vytyčil jednoznačný cíl – pokusit se zvítězit v ČP. Tomu jsem podřídil veškerou přípravu, trénink a čas. Na MS do Tallinu jsem se nechystal, jelikož nejdelší tratě byly 200 m a to je skutečně hodně krátké. V lednu přišla zpráva, že se nakonec bude plavat i 450 m. V tuto dobu jsem však také o MS nepřemýšlel – hlavní byl pro mě ČP. Nicméně přišlo pár telefonátů s Petrem a nakonec mé rozhodnutí, že se tedy MS zúčastním.

Vzhledem k mé absolutně necestovatelské praxi jsem byl moc rád, jakým způsobem se o vše starala Václavka a Petr s Magdou. Díky tomu jsem se skutečně mohl jen naložit do letadla a to bylo vše (i když při odbavování jsem vždy zapípal a byl jsem testován kdo ví na co 😀 ). V Talinu nás přivítalo poměrně chladné počasí, ale to se dalo čekat. První den jsme se všichni byli zaregistrovat a poslechnout si základní informace k závodům. Pak už byl večer, stihli jsme rychlou večeři a uložili jsme se do postelí, jelikož další den nás čekaly první závodní tratě.

Dopolední program kratších tratí české výpravě přinesl hned několik medailí, o tu naši stříbrnou radost se postara výborným výkonem na 100 m vz Václavka. Odpoledne nás pak čekaly hlavní tratě – 450 m vz. Velké překvapení bylo, když jsem šel do boudy u bazénů a tam jsem potkal Helču, Vlaďku a Janu (ty už měly mít dávno odplaváno). Kvůli problémům u druhého bazénu musely čekat, až doplavou všechny muži (já byl v poslendí rozplavbě). Věděl jsem, že vlivem absencí soupeřů mám titul jistý. Abych předešel případným „pochybám“ o platnosti titulu jsem závod rozplaval velmi rychle, ačkoli dva soupeři v rozplavbě byli ještě rychlejší, čas 6:23.50 nakonec mezi muži stačil na celkové 6. místo z 50. zúčastněných, navíc bych bral medaili v každé vypsané kategorii, což považuji za velmi dobrý počin. Jedná se o můj první titul mistra světa a největší individuální medaili.

Druhý den mě čekaly tratě 200 m vz a 200 m prsa. Tam jsem věděl, že prosadit se bude vlivem účasti bazénových plavců velmi těžké. Na kraulových tratích v mé kategorii dominoval Bělorus Pronin, který si z MS odváží 6 zlatých, 2 stříbrné a 1 bronzovou medaili a v rozplavbě na 200 m vz mi nadělil 30 s. Můj čas 2:36.77 stačil v kategorii na 5. místo a 16. místo v mužích. V mé nejslabší disciplíně na 200 m prsa jsem zaplaval čas 3:20.58 což je při nemožnosti rozloženého tempa po obrátkách a nemožností potápět hlavu, avšak s ruskou obrátkou velmi dobrý počin. Výkon mě zařadil na 6. místo v kategorii a 16. místo celkově mezi muži. K večeru následovala vyhlašování vítězů. Bylo moc krásné vidět tolikrát českou vlajku na stupních i na tom nejvyšším.

Poslední den před odletem jsme si krátce prošli hlavní město, abychom k večeru mohli opět nastoupit leteckou pouť do Franfurtu, zpříjemněnou oslavným šampaňským 🙂 . Domů (respektive do Hradce k bratrovi) jsem se dostal v pátek ve tři čtvrti na dvě ráno. Pořádně jsem se vyspal, protože hned v sobotu jsem musel zamířit a další závody ČP – do Plzně, kde jsem chtěl udělat rozhodující krok za ziskem ČP.

Nakonec jsem strašně rád, že jsem do Tallinu jel a mohl se mistrovství zúčastnit. Byl to nepopsatelný zážitek okořeněný zlatou medailí ve své teprve druhé zimní sezóně. Co víc v tomto ohledu mohu přát.

Michal