Martinova první Plzeň – a to pivo nepije :o)

Brzo ráno snídáme s Helčou vajíčka na slanině, pak v 7 hodin vyzvedáváme Marka u vlakového nádraží v Blansku a cestou budíme Michala, který si zřejmě ještě neposunul rafičky z letního času a má o hodinu míň. Dáváme mu akademickou čtvrthodinku a vyrážíme směr Plzeň.

Po cestě všichni zodpovědně volají a potvrzují zvolené tratě, někteří volí kratší. Voda má okolo 6°C a víme po předchozích zkušenostech, že tady mají chladnější teploměry a delší metry. Tedy studenější vodu a delší trať, což se i pak na výsledných časech všech plavců potvrdí.

Tak tady su poprvé, tohle je ten Bolevák! Hezká vodní plocha s ostrůvkem, kde aktuálně chybí metr vody. Tady byla ta soutěž v zimním plavání, co dostala na plátna kin zadek naší Elišky ve filmu „Bába z ledu“ :o)

Jdu na kilák! Stejně jako Bróňa! Delegát nekontroluje délku tratě a rozmístění bójek nechává na pořadatelích. Vytyčena je lajna, tedy tři bójky v řadě, malý okruh a velký. Malý okruh je kratší a velký okruh delší, než by měly být, ale co, nějak se s tím poperem a všeci úspěšně.

Voda je úspěšně změřená a bez diskuzí má 6,1°C, jedem k registraci. Fronta až ven, to nemůžou do časového limitu stihnout!  A taky že ne. Registruju našich 16 plavců deset minut po termínu a za mnou ještě stojí spousta lidí ve frontě. Na zmatek s registrací navazuje zmatek s popisem plavců, čipy se budou rozdávat u vody, popis tady. Nakonec máme všichni všechno, pomáhám holkám s upevněním čipů a čekáme u vody na start. Mimochodem, jeden z plavců čip ve vodě ztratil, jak to pak řešili, nevím.

     A taky nevím, čím jsem si zasloužil rychlejší první rozplavbu? Do vody jdu dřív, potřebuju si zkontrolovat těsnost brýlí a najít dobrou startovní pozici. Píšťalka a start!

Bezohledně mě převálcují dva plavci ze zadní řady. Ve vodě se neperu, vlastně ani na souši, najdu si svoji lajnu a plavu si svým tempem. Po obrátce na zadní bójce startuje za náma druhá vlna plavců.

Jak mám někdy problém držet směr, tak tady si to hlídám a plavu rovně, jako když střelí. To se ovšem nedá říct o jiných plavcích, na kótě cca 700m mě sejme protijedoucí kraulař. Voda je studená a nemůžu sevřít ruku v pěst, jinak mám chuť mu ji natáhnout! Na kótě 820m mě sejme borec z protisměru, co plave prsa! To byla rána, že mě to zvedlo do pasu nad hladinu, no tady už nemám slov… Do cíle pak už doplavu bez kolizí, ani radši nechcu vědět v jakém čase. Ohlídnu se,  kde je Markétka, stíhá a plave bez zpomalení, drží tempo, bezva.

Převlíkám se venku, ve stanu sedí Hejkrlík obkročmo na fukaru, má pěnu u huby a je tam hrozný vedro. Čaj od Helči v hrníčku od Leničky příjemně hřeje do rukou, všeci naši kilometrovníci jsou v pohodě, Vendulce pomůžu s ponožkama a doprovázíme na start sedmsetpadesátky. Holky slavkovský si pochvalují nový oranžový čepičky. Startují opět dvě vlny, nejdřív velké a pak malé kolo. Zvládáme v průzračné vodě prohlídnout faunu i flóru, ke dnu to není nikde víc jak dva metry.

Následuje 250m, Václava znám už z Cerekve, Libora od loňska a s novou Lucií jsem se seznámil při předávání stravenky, spolu s nimi je na startu Marťa a Marek.

První vlna je ve vodě, do druhé se chystá Marek. Radím mu, ať jde hned vedle cílové bójky a dřív do vody, aby měl čisté „pole“, poslechne a hned po startu se ujímá vedení, točí na obrátkové bóji a do cíle ještě dožene půl startovního pole z první rozplavby! Moderátor střílí jména plavců od pasu, tak mu jdu říct, že ten s tou bílou čepičkou je náš Marek. Css, to mě ale vůbec nezajímá! odsekne.

Tak víš, co si můžeš… – říkat, co chceš. Jdu na Marka hodit kabát, je v pohodě, hlásí, že by dal i 500 a jde se oblíct do stanu. Cestou do hospody na jídlo mi vypráví, jak se těší do horké vany :o)

Jídlo bylo v pohodě, Helča nabídne meruňkovou buchtu jako dezert a už se jde na vyhlášení.

Ve vložené soutěži družstev „O pohár primátora města Plzeň“ získáváme třetí místo.

Michal stříbro na 1000m, Jana stříbro na 750m, Marek zlato na 250m. Lucii na první soutěži utekl bronz o 20 vteřin. Ovšem bodovali všichni a každý bod se počítá.

Zbývá jen se rozloučit a popřát šťastnou cestu domů.

Ráno budík v 6:00, doma ve 22:30 a z toho 23 minut ve vodě, ale stojí to za to, ta naše banda je úžasná a na všechny se vždycky moc těším.

Čao, Martin