Letní koupání ve Slavkově

V sobotu 13. října jsme uspořádali první ostrou soutěž letošní sezóny Českého poháru v zimním plavání. Teplota vody se nám v týdnu ohřála na příjemných 15°C.

Zkušený pořadatelský tým byl skoro kompletní. Velkou kvalitu jsme měli ve sboru rozhodčích, kde se představili hned tři mezinárodní rozhodčí plavání – vrchní Lenka Nowaková, startér Petr Bukal a v cílový Martin Hansgut.

70. memoriál T.K. Divíška na Punkvě

První říjnovou neděli jsme uspořádali „Punkvu“. Zkušený pořadatelský sbor zvládl všechny soutěžící, kterých bylo nakonec víc, jak předem deklarovaných a povolených 150. Kulatá a půlkulatá výročí mají svoji výhodu v tom, že se před plavbou pěšky podíváme na krátký prohlídkový okruh.  Punkva nás ničím nezaskočila, posledních 350 miliónů let je to tam pořád skoro stejné. Otužilci prý nemají léto rádi. Já asi nemám rád zimu, díky tomu plavání a činnostem okolo je ale o něco zábavnější.

Léto se čtyřmi štafetovými medailemi z Račic

Letní sezónu jsem strávil prakticky celou v práci. Vynechal jsem ze tří letních měsíců pouhých sedm dnů. Čtyři z nich byl nějaký maraton. Pomyslný oddílový prapor mohl zvednout Michal. Angažoval se spíš jako rozhodčí na celostátní úrovni.  Ve svém úsilí polevily nejméně Jana Hlavínová s Katkou. Velmi slušné výkony podával také Michal Slanina. Na konci léta už dal na moje slova a před zimní obhajobou si trochu odfoukl také on.

Jak jsem se dostal na MS v Tallinu

Sezóna 2016/2017 v plavání byla bezpochyby mojí zlomovou. Zásadním důvodem byl začátek hostování ve FIDESu, kam jsem přešel z Jičínského Delfína. Primární cíl mého hostování bylo účastnit se závodů v zimním plavání. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy studenou vodu neměl rád, měl jsem výrazné pochybnosti, zda to dokážu. Ovšem uklidňování náčelníka, Magdy a Martina Homolky mi dodávalo sílu a odvahu a díky tomu jsem se prokousal první sezónou. Již v této době jsem zaregistroval úspěchy českých plavců na MS v Burghausenu a zjistil jsem, že pokud bych se zúčastnil na trati 1 km, byl bych pravděpodobně 2. ve své kategorii.

Když jsme ten tállinnskej rybník naháněli…

Na počátku bylo Svaťovo:“…já mám nápad!“ Díky jeho „nápadům“ jsme už byli v Rovaniemi, Burghausenu a teď tedy i v Tallinnu.

Přesnou statistiku a podrobnosti všech mistrovství víte od Petra, já vám chci přiblížit naši tállinnskou pouť. Jsou to mé osobní dojmy a postřehy z cesty, závodů a města.

Vyrazili jsme ze Slavkova v neděli odpoledne. Robo, my tři slavkovské žabky, jak nás pěkně nazval Petr, a Svaťa. Náš řidič, ochránce, pomocník, fanda, buddy a původce všeho. Čekala nás dlouhá cesta přes celé Polsko, Litvu, pobřeží Lotyšska až do Finského zálivu. Skoro 1600 kilometrů. Po půlnoci už toho měl Svaťa dost, zastavil u malého motorestu a zdřímli jsme asi na dvě hodiny v autě, než nás vzbudili Pražáci. Teprve pak jsme si všimli, co se to míhá na stěnách za okny toho zařízení. Samá erotika na fotkách a videích. No, nikoho nenalákali, pokračovali jsme dál. Další větší zastávku jsme udělali až v Lotyšsku u moře. Zamrzlou hladinu jsme ještě neviděli. Díky silným mrazům a větru zmrzly vlny do ledových plátů a tenkých pichlavých jehliček.