Přinášíme Vám přímou reportáž, kterou tvořil svými zápisky Jakub Valníček a následně doladil Pavel Kouřil.
Tyumen 2016
Na podzim 2015 jsme se dohodli s Brňákama a Luckou Leišovou, že pojedeme na Mistrovství světa v zimním plavání do ruského Tyumenu. Na podzimních závodech jsme postupně zjišťovali co a jak, do kdy je registrace, atd. Přípravy byly takové vlažné. Zjišťovali jsme jak to je s plaváním 450m kvůli limitu, původně byl stanoven limit 10 minut, což by někteří z plavců pravděpodobně nezaplavali. Kolem Vánoc už bylo jisté, že limit je prodloužen na 15 minut, ale musí se splnit spousta spíše administrativních záležitostí, aby se plavec mohl přihlásit na 450tku. Předpokládaná teplota vody je kolem 0°C. Plavec musí projít speciální zdravotní prohlídkou a musí přinést potvrzení vysílací organizace, že je způsobilý zaplavat celou trať bez problémů.
Takto se stalo, z původních cca 7 Brňáků zbyli 2 plus Danka Zbořilová z Prostějova. O účast na Mistrovství se začali zajímat plavci z Prahy z 1. PKO. Registroval jsem se na Silvestra v 18 hodin, na poslední chvíli původní uzávěrky registrace (31.12.2015 ve 24 hod.) a ještě jsem stihl zblbnout Zuzku Pátkovou, která se taky stihla na Silvestra zaregistrovat. Měli jsme odeslanou přihlášku a zaplacené tratě. V tu chvíli nás bylo 6. Lucka Leišová, Zuzka Patková, Zuzka Kouřilová, Pavel Kouřil, Dana Zbořilová a já. Brňáci Petr Mihola, Svaťa Matuštík, Jana Matuštíková, Magda Okurková a Vlaďka Fialová se nepřihlásili a odvolali svoji účast. Po uzávěrce registrace vyšlo na stránkách Tyumenského mistrovství, ze je možné se registrovat ještě dalších 40 dnů…… Asi se do uzávěrky přihlásilo málo plavců. �
Tim se otevřela možnost pro další plavce z ČR.
Během ledna se rozhodli Pepa Stolín, Jack Bright a na začátku února se přidali ještě Ivan Landa a Michal Kohoutek a Petr Šlajs.
Takže nás je 10 z ČR a Jack z Anglie.
Od začátku jsme plánovali cestu obohatit o zastávku v Moskvě na 2 dny, ale ne všem to vyhovovalo, tak jsme se rozdělili na 2 skupinky. Jedna letí přes Moskvu a druhá přes Bratislavu o 3 dny později.
6.3. Neděle
V neděli 6.3. Po sobotních závodech v Podolí jsme vyrazili. Moskva nás přivítala zataženou oblohou a sněhem kolem města, ale ve městě jsme moc sněhu neviděli. Ubytováni ve Slovenském domě, pro který jsme se nakonec rozhodli kvůli ceně a dostupnosti, bylo čisté a pohodlné. Bydlíme v apartmánu pro 5 lidí. Slovenský dům se nachází 10 minut od Běloruského vokzalu, odkud jezdí Aero expres na/z letiště. Pěšky je to na Rudé náměstí si hodinu stejně jako na Arbat, což je místní pěší zóna s obchody se suvenýry, atd. Metrem jsou to dvě stanice. Moskevské metro si zaslouží zvláštní kapitolu.
Po příjezdu do hotelu jsme si trochu odpočinuli a snědli nějaké zásoby z domova. Vyrazili jsme na metro Majakovskaja a jeli na Rudé náměstí stanice Teatralnaja. Oběšli jsme Ruďák a udělali fotku u chrámu Vasila Blaženého. Zpět jsme prošli GUM, kde jsme dali zmrzlinu. Pavel se Zuzkou se nechtíc vyfotili se Stalinem, který chtěl za vyfocení 1000 rublů, asi 300 Kč. Pavel vytahuje peněženku a Zuzka ho táhne pryč a zakazuje mu za fotku zaplatit. Stalin je pronásleduje asi 5 minut. Zuzka je tvrdá a nepovolí Pavlovi nic zaplatit.
Jeli jsme metrem zpět na Majakovskuju a šli do Českého domu na večeři. Český dům nás zklamal zavřenou pivnicí a potěšil výborným pivem v restauraci, kde jsme si dali boršč a špagety. Dal jsem si 2 piva a nechtělo se mi nikam jít, do Slovenského domu je to si 10 minut pěšky, po cestě jsme nakoupili nějaké drobnosti.
7.3. Pondělí
První den v Moskvě je za námi. Druhý den jsme se pořádně vyspali a v poledne vyrazili pěšky na Arbat, kde jsme si dali sraz se Zuzkou Pátkovou, která tam přijela taxíkem, kvůli koleni nemůže na dlouhé procházky. Z Arbatu jsme jeli na prohlídku Parku Pobedy, který byl zbudován na počest 50. Výročí ukončení 2. Světové valky. To nám poradila paní manažerka ze Slovenského domu paní Eštvaniková, děkujeme, bylo to zajímavé. Viděli jsme expozici vojenské techniky z 2. Světové války.
Do hotelu jsme dorazili až v 8 večer. Dali jsme si halušky a šli spát.
Následující den 8.3. Je MDŽ, tady je to velký svátek, po snídani jedeme na letiště a hurá do Tyumenu.
8.3. Úterý
V Tyumenu je časový posun o 4 hodiny proti Česku a 2 hodiny proti Moskvě. Jsme v letadle, dívám se, jestli neuvidíme někoho známého ze zimního plavání.
Po příletu nás čekal řidič s dodávkou a naše průvodkyně – studentka Katerina, která nám pomohla s vyřízením formalit ohledně ubytováni. Nejdříve jsme jeli zkontrolovat ubytováni, které jsme měli objednané. Uprostřed sídliště plného paneláků jsme měli náš „domeček“ holky se tam nechtěly ani podívat, bylo to tam jak ve vězení. Mříže, těžké plechové dveře, ve kterých jen chyběl otvor na podávání potravy vězňům. Uvnitř to bylo docela čisté a moderně vybavené. Největší nevýhodu jsme spatřovali v tom, že je to daleko od konání závodů. Asi 5-6 km přes město, museli bychom jezdit taxíkem. Ubytovatelka nás nechala rozhodnout a chtěla zaplatit, což jsem udělal, abychom uklidnili situaci. Později se ukázalo, že jsem měl platit jen jednu noc. Po ubytování jsme jeli na místo registrace, které je v hlavním štábu závodů. Ve stadionu Geolog. Když jsme se zaregistrovali, tak jsme potkali finky a zeptali se jich, kde bydlí. Přímo v areálu stadionu je hotel Arena. Zeptali jsme se, jestli mají volný pokoj pro 5 osob. Nějak jsme se domluvili, že se zítra přestěhujeme.
Získali jsme krásný pokoj pro 5 osob cca 70m2. Dokonce jsme objednali i druhý pokoj pro 5 osob pro další účastníky zájezdu:).
9.3. Středa
Ráno jsme se přestěhovali na etapy do hotelu ARENA. Jakub zůstal v pokoji, aby předal klíče a převzal pár rublů, které byla ochotna naše ubytovatelka vrátit. V 10:00 hodin bylo slavnostní zahájení pod mostem Zamilovaných na Náberežnoj. K vyřezanému bazénu nastoupilo 42 vlajkonošů. Našli jsem tam i naši vlajku. Slavnostní ceremoniál vyvrcholil Ruskou hymnou. Konečně nám došlo, že už vše naostro.
První pobytový den v Tyumenu jsme strávili obhlídkou závodiště. Plavaly se prsařské disciplíny, které si nikdo z nás nepřihlásil. Zjistili jsme, kde jsou šatny, kde jsou vylepené startovky, jak vše klape podle daného rozpisu.
Šli jsme na oběd s estoncema Irenou a Aivarem Rosenbergovymi do místní jídelny „stolovaja“ potom jsme nakoupili nějaké „produkty“ a potom jsme odpočívali.
Večer jsme si dali večeři v našem skvělém hotelu, který je situován v tribuně fotbalového stadionu „Geolog“ hned u řeky, kde se plave. Potom jsme je-li objednaným autobusem do obchodního centra, tam pro nás připravili krátkou trapnou show, po té jsme jeli taxíkem do hotelu. Tedy já šel pěšky asi 4 km.
10.3. Čtvrtek
Druhý den ráno přijela druhá část naší skupiny. A nyní jsme skoro kompletní. Začínají závody ve volném stylu. Dana si přihlásila všechny disciplíny 25,50,100m volný způsob. My ostatní jen 100m. Zuzka Kouřilová získala naši 1. medaili. Byla 3. na stovku. Její styl je úchvatný plave větší část tratě na znak, aby si neponořovala obličej. Já s Pavlem jsme byli 7. a Dana 6. Na 100m. Zuzka Pátková plavala všechny své 3 tratě v jeden den. Hodně se zlepšila, svými časy atakovala Sinne Lundgard z Dánska a byla lepší, než Bernadette Berger z Belgie. 25m i 50m se ji opravdu povedlo, je si vědoma velké pomoci Zdenka Tlamichy a Jitky Vachtové, kteří s ní trénovali a je jim vděčná. 100m plavala dobře do 75m, poslední 25 m hodně zpomalila a trochu šněrovala. Pozoroval jsem ji ze druhého patra nábřeží, když jsem si toho všiml, proběhl jsem přes zátarasy vchodem pro VIP přímo k bazénu, kterénu se tady říká – Ice hole – ledová díra. Stihl jsem to zrovna, když vylézala z vody, byla v pořádku a šťastná, že to zvládla. Takže moje panika byla zbytečná, on to tam ještě jistil Pavel.
Celkové výsledky na www.winterswimming.ru
Druhá část naši skupiny se ubytovala v připraveném pokoji a všichni jsou spokojeni zdá se. Ráno se všichni vyspali a pak se šli také podívat k vodě. My jsme díky Zuzce Kouřilové zůstali u vody až do večera na vyhlášení. Večeřeli jsme zase v hotelu, a pak jsme šli do pokoje, další den nás čeká dvoustovka. Většina závodníků a pořadatelů jeli do termálních lázní. My měli klid a volno, relax před závodem.
11.3. Pátek
Jack Bright přijel! Jsme kompletní! Trochu nás ráno probudil dříve (o půl sedmé) a lehl si k nám do postele. Kterou jsme mu rádi uvolnili, aby se vyspal po náročné cestě. Stejně jsme museli pomalu vstávat, protože nás dvoustovkaře čekal medicinskyj asmotr – zdravotní prohlídka, která spočíval ve změření tlaku a udělení razítka k příslušné trati na zadní straně registračky. Ráno se začínalo plavat v 11 hodin. Hned v první rozplavbě plavala naše Lucka Leišová. Potom Dana Zbořilová a na závěr v ženských kategoriích Zuzka Kouřilová. Všechna děvčata plavala skvěle, ale díky velké konkurenci končily na místech těsně pod pódiem. Připravoval se další náš plavec Petr Šlajs, byl jsem zvědavý, jak se prosadí v místní konkurenci mladých bazénových plavců hlavně z Ruska. Závod se mu podařil, alespoň, co se týká umístění, i když úplně spokojený nebyl, zaplaval 2. nejlepší čas ve všech kategoriích a umístil se na skvělém 2. místě. Je to šampion! Věděl, že má i na víc. Všichni jsme odplavali dvoustovku s umístěním pod pódiem, mně na 3. místo chybělo 7 vteřin, plavalo se mi dobře, ale čas nic moc. Věděl jsem, že hlavní trať pro nás všechny je teprve před námi a už se na ni všichni těšíme. Zuzka Pátková a Jack neplavali, za to nás celý den podporovali k vyšším výkonům. Večer jsme šli na večeři do Uzbecké restaurace, kde se nám moc líbilo, a tak jsme tam zůstali déle, a tím propásli ohňostroj, který se konal na hlavním náměstí v Tyumenu. Věřím, že večeře byla lepší volba….
S Jackem a Michalem jsme doprovodili Sinne z Dánska do jejího hotelu, a pak jsem se vrátil do Uzbecky, kde seděla Zuzka P. s Rubenem, kamarádem z letadla. Ruben nám ukazoval fotky z překrásného pohoří Altaj. Naprosto panenská příroda. Některé fotky vypadaly jako namalované, nevěřil jsem, že je možné něco takového vyfotit. Spát jsme šli kolem půlnoci.
12.3. Sobota náš velký den plný medailí.
Vstávalo se mi trochu těžce, přece jen jsme včera ponocovali, ale věděl jsem, že voda mi zlepší náladu. Před snídani jsme šli na zdravotní prohlídku, zkoušel jsem se uvolnit při měření tlaku a vyšlo to, měl jsem podstatně nižší tlak, než včera po snídani, naprosto v pořádku.
Holky musely odejít dříve, startovalo se už od 10:00 hodin. My s Jackem jsme odcházeli těsně před 10, ale viděli jsme Lucku, jak plavala a vyhrála 3. místo. Potom Dana 1. Místo, Zuzka K. 3. Místo, Petr vyhrál o parník. Michal i Jack zvládli 450m v nule velmi dobře, s recovery jim pomohly děvčata v bikinách s ručníky namočenými v horké vodě, to je velmi příjemné.
Pak jsme šli plavat my s Pepou Stolínem, věděl jsem, že když budu chtít urvat medaili, budu muset makat a porazit Martina Kuchenmaistra z Německa. Držel jsem se o půl těla za ním celý závod, ale ke konci mi trochu ujel a skončil jsem za ním 4. Jako včera. Plavalo se mi docela dobře, čas 7,09 stačil jen na 4. místo. Mám v kategorii nejlepší světové plavce, překonatele kanálu La Manche Christopha Vandrashe a Colina Hilla, byla pro mě čest s nimi plavat v jedné rozplavbě. /pozn. redaktora – klobouk dolů před Jakubovým výsledkem/
Po nás ještě plavali kluci Ivan Landa a Pavel Kouřil. Ivan skončil na 3. místě v kategorii nad 60 let. Dnes jsme měli medailové žně a máme v týmu 2 mistry světa: Dana Zbořilová a Petr Šlajs! Gratulujeme! Petr zaplaval opět skvěle, druhý nejlepší čas hned za Petarem Stoycevem z Bulharska, světovým rekordmanem přes kanál La Manche.
Večer jsme si na recepci v hotelu bouchli 2 šampusy a jeli na gala dinner. Rozdali jsme dárky a hezky se bavili, dokonce se tančilo… Na večírku bylo asi 500 lidí.
V noci jsme si na hoďku zdřímli, a pak se sbalili a jeli na letiště. Vezl nás pravoslavný mnich, který si taxikařením zřejmě přivydělává, i když cenu nám dal více než přátelskou. Měl řízení na pravé straně, takže když přijel na letiště, musel zastavit před stojánkem na lístky, jenže ten mu žádný lístek nedal, protože stál moc daleko…. Tak najel blíž a Pavel zmáčkl tlačítko na levé straně a podal mu lístek. Pak jsme byli ještě zamčení v autě a nemohli jsme se dostat ven, no docela jsme se nasmáli…..
13.3. Neděle
Na dnešek jsme si v Moskvě domluvili plavání v místním klubu zimních plavců, které navštívil Jack ve středu, když letěl do Tyumenu přes Moskvu. Strávili jsme dvě příjemné hodiny u vody při východu slunce. Pak nás Natalia povozila po Moskvě. Bylo to fajn, ale jak jsem nespal, tak se mi v autě zavírali oči a padala hlava, zatímco Zuzka P. Regulérně spala na zadním sedadle. S moravákama, kteří se šli podívat na spícího LENINA, jsme si dali oběd a jeli zpátky na letiště.
Domů jsme přiletěli až kolem půlnoci, přijel pro nás Kubas a odveze nás do Sibřiny, kde parkovali auto Kouřilovi. Čekala je ještě cesta na Moravu. Dana Zbořilová ve tři ráno přesedla do svého autíčka, které čekalo v Moravských Bránicích a frčela domů, do Prostějova.
Zážitky v nás budou pomalu doznívat a věřím, že se zase brzy uvidíme někde na závodech u vody, kde si o výletu do Ruska budeme povídat.
Děkuji všem členům našeho družstva za pohodu při cestování i závodech, především bych zmínil Pavla Kouřila, který neustále všem se vším pomáhal a strávil u bazénu nejvíce času, taky mu děkuji za pitný režim, díky kterému jsme přežili ve zdraví a bez sračky….
Zdraví. Jakub.
