Před dvaceti lety jsme dosáhli prvního úspěchu na kanále

S Ríšou Haanem a Jirkou Valešem jsme na konci července roku 2002 odjeli na náš druhý La Manche. Početná skupina doprovodu včetně štábu dvou borců z brněnského studia České televize dorazila po týdnu.

Lodivod Michael Oram se synem Lancem připravili obě lodi – Sea Satin a Aegean Blue a čekalo se na jejich povel. Start byl nakonec v úterý 30. 7. v odpoledních hodinách (14:36 moje maličkost, 14:38 Ríša). Nebyl to od lodivoda úplně dobrý nápad. Užili jsme si několik lokálních bouřek, které měly zásadní vliv na kondici doprovodu a samozřejmě poznamenaly také výkon obou plavců. Ríša pak tvrdil, že nikdy nezažil nic horšího. Ve vodě vydržel 11:20 hodin. Po 45 minutách mě lodivod Michael vysvobodil. „Start v tomto počasí je moje selhání, máte dva pokusy do pěti dnů zdarma.“ Dárek ve výši zhruba 140 tisíc jsem neodmítl a svůj pokus ukončil v čase 12:05 hodin. Museli mě přesvědčovat, že Ríša už taky neplave. Ten údaj 12:05 stojí za zapamatování.

Dvojí úspěšná premiéra na Lipně

Letní sestava na vzdálenější soutěže obsahuje letos v podstatě stále stejná jména. Hlavním dopravcem ze Slavkova i Brna byl opět Laďa. Pobral „oboru“, Katku, Radka a Ivonku a jelo se. Po svých dorazili Václavka a Jaromír a Natálka Berounští. Ti se jako jediní setkali v neděli i s Míšou Slaninou.

Jaromír si dal v sobotu dietnější trojku, aby zjistil, že zas tak dietní nebyla a že měl raději odpočívat. Ostatní se vydali na pětku a pro všechny naše plavce kromě Natálky to byla ve velkém vlnobití šichta více než dvouhodinová. Správně to pochopili Ivan s Jarmilou a na břehu byli ze všech nejdřív.

Račický medailový zisk ukončil úspěšnou štafetovou dekádu

Soutěž štafet má pevné místo na republikovém šampionátu od roku 2013. V sobotu 24. srpna se na Lipně postavila na start naše čtveřice Svaťa Matuštík, Toník Pavéska, Hanka Matýšková a Béďa Hanuš. Nebodovala kvůli svému složení 3+1 sice do Českého poháru, svoje dva konkurenty z I.PKO Praha ale porazila o 27 a 53 minut. Tehdy se ještě plavalo na čtyřikrát dva kilometry.

Všechny naše další štafety už startovaly ve formátu dvou kluků a dvou děvčat. Kromě šňůry deseti titulů štafet 240+ jsme později ovládli také méně obsazovanou kategorii 100 až 159 let. Zde získali již šest titulů Magda a Michal, okolo nich se vystřídalo mnoho dalších plavců – Hormon, Katka, Nechma, Kuba, Natálka s tatínkem, Eliška, Mojmír, Ingrida, Rišo a Eliška.

Jarmila a Magda mistryněmi, opět jsme vyhráli dvě kategorie štafet

Impozantní račická bilance překonala všechna očekávání!

Sestava do Račic byla jasná poměrně dlouho předem. Když chce někdo plavat mistrovství republiky, obvykle se na ně připravuje a včas se přihlásí, i když působí pouze v plaveckém kroužku.

Nakonec nás na pětku bylo šestnáct a celá výprava čítala 19 plavců. Bylo tedy jasné, že po letech tentokrát nesestavíme pátou štafetu „z těch, co na sebe zbyli“.

Zvládli jsme tradiční brněnské vlny

V netradičním nedělním termínu jsme startovali na téměř domácí půdě, vlastně spíš vodě. Zpevnění limitu nad hodnotu požadovanou pro trať 10 kilometrů se projevilo v absolutním nezájmu o tuto distanci. Béďovi stačí kilometr už několik let a všichni další plavci si zvolili pětku.

Loni nás v Brně odplavalo třicet, letos to bylo pouze 16 závodníků. Z deseti kluků doplavali v nejlepším čase a téměř pohromadě Honza Böhm, Míša Petrucha, Petr Kunc a Štěpán. Tedy plavci, které jsme viděli v Českém poháru letos poprvé a je dost možné, že to bylo i naposledy. Uznání si zaslouží také Ivan, který ve vysokých vlnách s pětkou statečně bojoval víc jak 147 minut. Úspěšný reparát za rozfoukanou Seč se vydařil Radkovi.