Dos medallas de plata para una familia / Dvě rodinná stříbra

Do Plzně jsme vyslali genderově velmi nevyváženou výpravu tří slavkovských děvčat, Jaromíra a Natálky a tomu všemu velela nejzkušenější Václavka. V pátek měla spory s dělníky na stavbě a byla z nich hodně napružená. Skoro jsem měl strach, aby nám nezačala redukovat kádr. Ale zvládla to výborně. Na místě si rychle ujasnila se všemi původní trati a už se plaval kilometr. Samotná Vendy mlaskla Prochajdu a Jarmila vrátila týden starou prohru Janě.

Pět pódií na Plumlově

Na Plumlově jsme měli domácí prostředí. Je to tam nejlepší ze všech závodů. Chleby se škvarkovkou a cibulí (ta se doporučuje jíst až po závodě) nám kompenzovaly poněkud menší „kuřízek“. Danuška má úzký kádr několika spolehlivých lidí, přesto vše klaplo na jedničku s mnoha hvězdičkami. Zpět k plavání.

Těch pět pódií jsem viděl pouze na fotkách. Před další dvanáctkou ve „skafandru“ je třeba odpočívat. Sportovní a logistické cíle (vzbuzení, snídaně, doprava, plavání, jídlo, doprava, krátký spánek a odvoz do nemocnice) se mně podařilo pro vítězku hlavní trati soutěže zajistit. Osobně jsem stačil mluvit i se všemi našimi plavci včetně Milana.

Magda a Matěj vítězí v Červeném Kostelci

Šestou zastávkou sezóny byla soutěž v Červeném Kostelci. Většina z nás musela absolvovat dvě tříhodinové cesty barevnou podzimní přírodou. Na start se i tak postavilo dvanáct našich plavců.

Ve vodě okolo 7°C zůstalo po odhláškách na kilometru pouze 29 mužů a pět žen. Tady jsme to zvládli nejlíp. Michal se chvilku udržel obou bratrů Polanských a skončil bezpečně třetí. Magda se zase udržela Michala, odplavala Nikolce a ta ve druhém kole ještě Renatě Novákové. Honza byl 11., hned za ním Pavel (a v poháru je asi nejvýš v kariéře, čtvrtý), 14. byl Radek a 18. náčelník. Hned za Renatou pak brala čtvrté místo Jarmila.

Kompletní medailová sbírka z Horní Cerekve

Do Horní Cerekve jezdíme rádi. Není to ještě tak daleko a domů se dostaneme za světla. Jihlaváci mají za sezónu jeden závod (a ne jak my, čtyři jen za říjen), takže si s ním vyhrají.

Sehnali sponzory a od těch dostali mnoho různých pochutin. Startovné i tak vyladili na 290,- Kč, ale za něj byl po vstupu do areálu už prakticky komunismus. Někteří jedinci se tak mohli před startem i mírně přejíst.

Proti přesile jsme to uhráli dobře

V roce 2016 jsme čelili pražské ofenzívě a do Jičína nás jelo 38. Pražáků bylo 72 a tak jsme poprvé od roku 2003  nevyhráli oddíly. O pět let později nás bylo šest. Indispozice ale vyřadila Ivana, Jarmilu a Vlaďku.

Těšil jsem se na cestu s Radkem, ve dvou na zimu obvykle nejezdíme. Stav věci zjistila po návratu z práce Magda a v 19:30 už jsem měl u pořadatele Václava pro naši brněnskou trojici objednanou první „babskou“ rozplavbu. Podzimní výlet Polabím nás všechny nadchnul. V létě je vše fádní, zelené. Teď bylo barev mnohem více.

Na startu jsem využil odrazu ode dna a Okurková s Miholou vedli nejméně 15 metrů startovní pole. Pak se přehnalo pár děvčat a Radek a byl klid až do cíle, kdy mně dal sympaticky přednost Jarda a tak se ani nezávodilo. Magdě uplavala Šárka, ta zase dala asi sto metrů Nikolce. Po sprše jsme s Radkem stihli zaběhnout na Michalův vítězný dojezd a Magda nám zatím nafasovala jídlo. Ve 14:08 jsme opouštěli Jičín a i s jednou „kávovou“ zastávkou jsme v 17:15 vraceli Magdu na pracoviště, které zhruba před 23 hodinami opouštěla.

Radek skončil desátý, já 16., ale při dalších soutěžích už takový klid ve vodě mít asi nebudu.

Petr