Dos medallas de plata para una familia / Dvě rodinná stříbra
Do Plzně jsme vyslali genderově velmi nevyváženou výpravu tří slavkovských děvčat, Jaromíra a Natálky a tomu všemu velela nejzkušenější Václavka. V pátek měla spory s dělníky na stavbě a byla z nich hodně napružená. Skoro jsem měl strach, aby nám nezačala redukovat kádr. Ale zvládla to výborně. Na místě si rychle ujasnila se všemi původní trati a už se plaval kilometr. Samotná Vendy mlaskla Prochajdu a Jarmila vrátila týden starou prohru Janě.
Pět pódií na Plumlově
Na Plumlově jsme měli domácí prostředí. Je to tam nejlepší ze všech závodů. Chleby se škvarkovkou a cibulí (ta se doporučuje jíst až po závodě) nám kompenzovaly poněkud menší „kuřízek“. Danuška má úzký kádr několika spolehlivých lidí, přesto vše klaplo na jedničku s mnoha hvězdičkami. Zpět k plavání.
Těch pět pódií jsem viděl pouze na fotkách. Před další dvanáctkou ve „skafandru“ je třeba odpočívat. Sportovní a logistické cíle (vzbuzení, snídaně, doprava, plavání, jídlo, doprava, krátký spánek a odvoz do nemocnice) se mně podařilo pro vítězku hlavní trati soutěže zajistit. Osobně jsem stačil mluvit i se všemi našimi plavci včetně Milana.
Magda a Matěj vítězí v Červeném Kostelci
Šestou zastávkou sezóny byla soutěž v Červeném Kostelci. Většina z nás musela absolvovat dvě tříhodinové cesty barevnou podzimní přírodou. Na start se i tak postavilo dvanáct našich plavců.
Ve vodě okolo 7°C zůstalo po odhláškách na kilometru pouze 29 mužů a pět žen. Tady jsme to zvládli nejlíp. Michal se chvilku udržel obou bratrů Polanských a skončil bezpečně třetí. Magda se zase udržela Michala, odplavala Nikolce a ta ve druhém kole ještě Renatě Novákové. Honza byl 11., hned za ním Pavel (a v poháru je asi nejvýš v kariéře, čtvrtý), 14. byl Radek a 18. náčelník. Hned za Renatou pak brala čtvrté místo Jarmila.
Kompletní medailová sbírka z Horní Cerekve
Do Horní Cerekve jezdíme rádi. Není to ještě tak daleko a domů se dostaneme za světla. Jihlaváci mají za sezónu jeden závod (a ne jak my, čtyři jen za říjen), takže si s ním vyhrají.
Sehnali sponzory a od těch dostali mnoho různých pochutin. Startovné i tak vyladili na 290,- Kč, ale za něj byl po vstupu do areálu už prakticky komunismus. Někteří jedinci se tak mohli před startem i mírně přejíst.
Proti přesile jsme to uhráli dobře
V roce 2016 jsme čelili pražské ofenzívě a do Jičína nás jelo 38. Pražáků bylo 72 a tak jsme poprvé od roku 2003 nevyhráli oddíly. O pět let později nás bylo šest. Indispozice ale vyřadila Ivana, Jarmilu a Vlaďku.
Těšil jsem se na cestu s Radkem, ve dvou na zimu obvykle nejezdíme. Stav věci zjistila po návratu z práce Magda a v 19:30 už jsem měl u pořadatele Václava pro naši brněnskou trojici objednanou první „babskou“ rozplavbu. Podzimní výlet Polabím nás všechny nadchnul. V létě je vše fádní, zelené. Teď bylo barev mnohem více.
Na startu jsem využil odrazu ode dna a Okurková s Miholou vedli nejméně 15 metrů startovní pole. Pak se přehnalo pár děvčat a Radek a byl klid až do cíle, kdy mně dal sympaticky přednost Jarda a tak se ani nezávodilo. Magdě uplavala Šárka, ta zase dala asi sto metrů Nikolce. Po sprše jsme s Radkem stihli zaběhnout na Michalův vítězný dojezd a Magda nám zatím nafasovala jídlo. Ve 14:08 jsme opouštěli Jičín a i s jednou „kávovou“ zastávkou jsme v 17:15 vraceli Magdu na pracoviště, které zhruba před 23 hodinami opouštěla.
Radek skončil desátý, já 16., ale při dalších soutěžích už takový klid ve vodě mít asi nebudu.
Petr
Můj průkaz ČSPS
