Lenka byla vrchní rozhodčí na mistrovství republiky v Ústí
Kovidové období má hodně omezení a nedostatků. Rychle jsem si zvykl na to, že se nemusí nikam jezdit. Jezdit na závody je fajn, pokud to není devět týdnů po sobě. Taky nevidíme některé „oblíbené“ sportovce z jiných oddílů. Za největší přínos považuji to, že na nás měla čas Lenka. V jarních měsících jsme trénovali chůzi (a často dost rychlou). V jundrovské oboře zná Lenka všechny trasy a má to tam ráda. Já ne, je to zkraje hodně do kopce. Okolo Prýglu je pořád vidět na vodu (měnila skupenství a bylo to často poetické). Tato suchá příprava se podaří v létě zúročit, jen ještě nevíme jak moc.
Lenka už zase začala učit plavání. A plavčíkovat na Riviéře. A taky „pískala“ na mistrovství ČR v Ústí nad Labem. Na Klíši to znám, v dlouhé hale vypadá bazén dlouhý tak aspoň šedesát metrů. Pak ale skočíš do vody a plave se už celkem dobře. A po doplavání je hned vidět čas a pořadí. Mám to v Ústí rád.
Dejme ale slovo Lence.
„Mistrovství trvalo nezvykle jen tři dny…“
„Je to tak, bývalo to čtyři dny. Ale takto se nemusely odehrát různá ta testování. Rozplavby byly rozděleny na rychlé a pomalé, mezi nimi byla krátká přestávka. A odpoledne finálový blok. Takže jsme byli na bazéně sice jen tři dny, zase o to déle.“
„Jaké funkce jsi měla v jednotlivých dnech?“
„Rozhodčích FINA bylo asi osm, neznám všechny „jedničky“ z Ústí osobně. První den jsem byla vrchní rozhodčí, druhý den vrchní obrátkový na vzdáleném konci a třetí den stylový rozhodčí. Střídali jsme se na funkcích s kolegy Imryškem, Kočovským, Netrefovou.“
„Jaký zážitek byl pro tebe nejsilnější?“
„Bára Seemanová zaplavala český rekord na 400 metrů, z plného tréninku, čas 4:08. Některá finále byla divácky velmi atraktivní. Všechny překvapil dorostenec Gracík, porazil na motýlka všechny, včetně Šefla. Honza Micka má olympiádu jistou, nejelo mu to ale úplně podle představ.“
„A co bylo naopak nejhorší?“
„Příšerné vedro na bazénu! Nefungovala klimatizace.“
Osobně se domnívám, že na bazénu bylo dobře. Jenom Lenka si ještě neuvědomuje svůj nárůst otužilosti.
Petr
Ája se jede do Portugalska kvalifikovat na tokijskou olympiádu
Plavání bylo součástí programu již na prvních olympijských hrách v roce 1896. V chladném dubnovém moři se v okolí Atén tehdy plavaly trati 100, 500 a 1200 metrů. O čtyři roky později se v Paříži soutěžilo dokonce na trati 4000 metrů. Pak se v programu her ustálila nejdelší distance na 1500 metrech. Tak tomu bylo více než sto let, až do roku 2004.
Pro olympiádu v Pekingu se do programu her dostala trať 10 kilometrů. A hned při premiéře u toho na veslařském kanále v Pekingu byli dva zástupci českého dálkového plavání, Rostislav Vítek (17.) a Jana Pechanová (9.). Ta se na olympiádu podívala také v roce 2012 (Lake Serpentine, Londýn (8.)) a 2016 (moře u Rio de Janeiro).
Po složité kvalifikaci je místo ve startovním poli olympijského závodu jisté pouze pro 25 plavců a stejný počet děvčat. Kvalifikační kvóta se plní v kontinentálních šampionátech. Zbývá již jen deset míst u obou pohlaví. Přetěžký úkol pro Matěje Kozubka, Víťu Ingedulda, Lenku Štěrbovou a Alenu Benešovou. Poplave se o víkendu v portugalském Setúbalu. Děvčata v sobotu, kluci v neděli. Start je až v 16:00, u nás bude o hodinu více.
Áju jsem zastihl po pondělním tréninku v lužánecké padesátce.
„Nervy už máš na pochodu…“
„Jo, bylo to jednu dobu hrozný, pak jsem si povykládala s Pechy (Jana Pechanová, pozn. autora), něco mně poradila, nálada teď je dobrá.“
„Není jisté, kolik bude mít voda, poplavete jen v plavkách, nebo neoprenech.“
„Jsem připravená na obě varianty, sledujeme teplotu vody v Setúbalu, pořád to kolísá. Zítra už jedu do Prahy a ve středu odlétáme do Lisabonu. Kromě plavců je ve výpravě Radek Táborský a fyzioterapeutka Eliška Novotná.“ (plavala před několika lety za Fides český pohár v zimním plavání, opět pozn. autora).
Áju jsem dál netrápil, jen jí popřál úspěch. Známou skutečností je, že ve čtvrtek za Ájou letí její fanklub – sestra Anna Marie s přítelem Markem, bratr Jonáš a maminka Václava. Naše Václavka má o nominačním závodě v rámci ČR zřejmě lepší přehled, než necestující reprezentační trenér. Ochotně také podala vyčerpávající informace.
„Vydáme ze sebe všechny fyzické síly. Ája musí tvořit závod, plavat na špici celého balíku a skončit před Štěrbovou a do 9. místa. Na olympiádu může stačit i horší výsledek. Na startu jsou dvě rychlé Maďarky, dvě Španělky, Britky i Rusky, jet ale může vždy jen jedna ze svého státu. Ve startovní listině je 47 závodnic, je to takové malé mistrovství světa. Bez těch již kvalifikovaných – Brazilky Cunhy, Holanďanky Sharon, Američanky, Australanky a několik dalších – tyto státy již plavkyně v závodě mít nebudou.“
Neobvyklý životní milník dcery a její nominační desetikilometrová plavba probudily v mamince Václavce také vlastní sportovní cíle: „Když to Áji vyjde, poplavu další sobotu na Seči na mistrovství republiky desítku“.
Počítám, že Áji bude v sobotu o pěti fandit minimálně polovina oddílu. Ta druhá se na stránky podívá až před začátkem zimní sezóny. Ale to už bude i po olympiádě.
Petr Mihola
Na Špince přes Špinku
Téměř po osmi měsících, bez zimní sezóny, se konečně všechno uvolňuje a po pár opravdových tréninkových setkáních se vydáváme 5.6.2021 na první závody letní sezóny.
Zábrodí u Červeného Kostelce, rybník Špinka. V pondělí katastrofické zprávy-voda 14,5°C. Přihlášených na závody tím pádem není nic moc. Svatý Petr se ale pochlapil a od úterý se počasí jen lepšilo a teplota vody vystoupala na krásných 21°C.
Na cestu jsme se vydali třemi auty. Dvě z Brna a jedno z Blanska. Michal Moravec jako vrchní rozhodčí, Lenka Nowaková jako odborný poradce, možná rozhodčí anebo příchozí závodník na 1 km.
Michala Slaninu-15 km jsme moc neviděli, protože když jsme přijeli na Špinku už hodinu brázdil vody Špinky a když jsme všichni doplavali měl ještě před sebou 4 km. Gratulujeme!
Trošku jsme si asi tu cestu na první závody užívali, tak nám na start na 3 km zbývalo 15 minut na popis, převléct a rovnou do vody. Trojku plavali Helena Marková, Jarmila Mašová, Martin Hanáček a Ivan Marek.
Na trať 5 km nastoupili a s přehledem odplavali Ivona Láničková, Václavka Benešová a Petr Mihola i s prožitým dobrodružstvím během závodu. V polovině trati se začalo zatahovat a blížila se bouřka, pořadatelé byli ve střehu, přišla menší průtrž mračen. Naštěstí byla za pár minut bouřka pryč a všichni plavci mohli v klidu doplavat své tratě, ti poslední už zase za sluníčka.
Na závěr: opravdu příjemná voda, krásný závod výborně zvládnutý pořadatelsky, zázemí s občerstvením a jako bonus živá hudba. Děkujeme pořadatelům.
Při vyhlašování přece jen padlo jméno Fides, Lenka Nowaková se přihlásila na kilometr pro příchozí a byla první žena v cíli.
Osm plavců Fides získalo první body na rozjezd letní sezóny a kamarádi, zkuste to příště ve větším počtu, třeba už na Seči!
Ivan a Jarmila
Sportovní medicína v době koronavirové
Otužilci spolupracovali s tělovýchovným lékařstvím Fakultní nemocnice U Svaté Anny již na počátku 70. let. Zakladatel zimního plavání v Brně Antoním Noll byl zaměstnancem nemocnice a tak prý byla tehdy dohoda velmi jednoduchá. Po necelých deseti letech už jsem se také stal účastníkem procesu sportovních prohlídek jako člen tehdejšího oddílu Lokomotiva Brno. Mohl jsem zůstat v péči kliniky i po přestupu do Univerzity. Na konci století jsem pak začal domlouvat prohlídky pro členy nově vzniklého oddílu Fides Brno. V té době mě již s panem primářem MUDr. Pavlem Homolkou pojilo pevné přátelství. Dodal mně sebevědomí osobní účastí na plavbě Rapperswill – Curych v roce 2005. O rok později jsme pak společně napsali nejvýznamnější kapitolu mojí plavecké kariéry.
Za dvacet let je těch našich vyšetřených sportovců téměř stovka. Našemu Pavlovi přejeme kromě splnění další olympijské mise také pokračování jeho elánu a chuti do jeho extrémního pracovního nasazení. Nedovedu si to bez něj v té nemocnici totiž vůbec představit.
K vašemu přečtení doporučujeme výborný rozhovor, který najdete zde: https://www.tribune.cz/clanek/46440
