FIDES Brno

S Ríšou Haanem a Jirkou Valešem jsme na konci července roku 2002 odjeli na náš druhý La Manche. Početná skupina doprovodu včetně štábu dvou borců z brněnského studia České televize dorazila po týdnu.

Lodivod Michael Oram se synem Lancem připravili obě lodi – Sea Satin a Aegean Blue a čekalo se na jejich povel. Start byl nakonec v úterý 30. 7. v odpoledních hodinách (14:36 moje maličkost, 14:38 Ríša). Nebyl to od lodivoda úplně dobrý nápad. Užili jsme si několik lokálních bouřek, které měly zásadní vliv na kondici doprovodu a samozřejmě poznamenaly také výkon obou plavců. Ríša pak tvrdil, že nikdy nezažil nic horšího. Ve vodě vydržel 11:20 hodin. Po 45 minutách mě lodivod Michael vysvobodil. „Start v tomto počasí je moje selhání, máte dva pokusy do pěti dnů zdarma.“ Dárek ve výši zhruba 140 tisíc jsem neodmítl a svůj pokus ukončil v čase 12:05 hodin. Museli mě přesvědčovat, že Ríša už taky neplave. Ten údaj 12:05 stojí za zapamatování.

Letní sestava na vzdálenější soutěže obsahuje letos v podstatě stále stejná jména. Hlavním dopravcem ze Slavkova i Brna byl opět Laďa. Pobral „oboru“, Katku, Radka a Ivonku a jelo se. Po svých dorazili Václavka a Jaromír a Natálka Berounští. Ti se jako jediní setkali v neděli i s Míšou Slaninou.

Jaromír si dal v sobotu dietnější trojku, aby zjistil, že zas tak dietní nebyla a že měl raději odpočívat. Ostatní se vydali na pětku a pro všechny naše plavce kromě Natálky to byla ve velkém vlnobití šichta více než dvouhodinová. Správně to pochopili Ivan s Jarmilou a na břehu byli ze všech nejdřív.

Soutěž štafet má pevné místo na republikovém šampionátu od roku 2013. V sobotu 24. srpna se na Lipně postavila na start naše čtveřice Svaťa Matuštík, Toník Pavéska, Hanka Matýšková a Béďa Hanuš. Nebodovala kvůli svému složení 3+1 sice do Českého poháru, svoje dva konkurenty z I.PKO Praha ale porazila o 27 a 53 minut. Tehdy se ještě plavalo na čtyřikrát dva kilometry.

Všechny naše další štafety už startovaly ve formátu dvou kluků a dvou děvčat. Kromě šňůry deseti titulů štafet 240+ jsme později ovládli také méně obsazovanou kategorii 100 až 159 let. Zde získali již šest titulů Magda a Michal, okolo nich se vystřídalo mnoho dalších plavců – Hormon, Katka, Nechma, Kuba, Natálka s tatínkem, Eliška, Mojmír, Ingrida, Rišo a Eliška.

Impozantní račická bilance překonala všechna očekávání!

Sestava do Račic byla jasná poměrně dlouho předem. Když chce někdo plavat mistrovství republiky, obvykle se na ně připravuje a včas se přihlásí, i když působí pouze v plaveckém kroužku.

Nakonec nás na pětku bylo šestnáct a celá výprava čítala 19 plavců. Bylo tedy jasné, že po letech tentokrát nesestavíme pátou štafetu „z těch, co na sebe zbyli“.

V netradičním nedělním termínu jsme startovali na téměř domácí půdě, vlastně spíš vodě. Zpevnění limitu nad hodnotu požadovanou pro trať 10 kilometrů se projevilo v absolutním nezájmu o tuto distanci. Béďovi stačí kilometr už několik let a všichni další plavci si zvolili pětku.

Loni nás v Brně odplavalo třicet, letos to bylo pouze 16 závodníků. Z deseti kluků doplavali v nejlepším čase a téměř pohromadě Honza Böhm, Míša Petrucha, Petr Kunc a Štěpán. Tedy plavci, které jsme viděli v Českém poháru letos poprvé a je dost možné, že to bylo i naposledy. Uznání si zaslouží také Ivan, který ve vysokých vlnách s pětkou statečně bojoval víc jak 147 minut. Úspěšný reparát za rozfoukanou Seč se vydařil Radkovi.