Nepodařený návrat na Plumlovskou přehradu po čtyřech letech

V sobotu dopoledne dorazila po krátké cestě mixovaná slavkovsko-brněnská větev na prosluněnou přehradu u impozantního zámku Plumlov. Pohled na zbídačenou vodní hladinu byl trochu depresivní, ale nějaká voda na plavání tam ještě zbyla.

Voda kolem 6 stupňů, přes týden jsem si dal 300 m na koupáku ve Slavkově, tak vím, do čeho jdu. Trať 750 m je optimální volba. Slunce a prostorné betonové zídky na břehu umožňují převlékání venku bez mačkání se v malých stanech. Svršky jsem si rozložil v přesném pořadí, aby oblékání proběhlo co nejrychleji, než přijde klepačka.

Start sedmsetpadesátky v pohodě, místa dost, voda stejně odporná jako ve Slavkově, mám pomalejší začátky, než se zahřeju na provozní teplotu. K první bóji získávám pár pozic, což zahřátí urychlilo. Točím první bóji a před sebou vidím tři prsaře, vypadají hratelně, na plný výkon mažu za nimi. Proplouvám bránou a už jim dýchám na záda, vypadá to na pěknej souboj na cílové rovince. A najednou, bez jakýchkoliv příznaků, křeč v pravém lýtku. Poprvé za 15 let zimního plavání. Hned jsem provedl nacvičený postup z dálkového plavání, nádech, chytit špičku nohy pod vodou, natáhnout nohu a čekat, až to povolí. Proces trvá minimálně 30 sekund, ale raději jsem ho předčasně ukončil, měl jsem strach, že mě odloví. Hodil jsem nohu do polohy „skoba“ a rozjel prsa, těch 250 metrů už nějak doplácám. Červená bójka, točím, poslední žlutá, točím, cíl na dohled, pohoda jen na chvilku, křeč do levého lýtka. Pravé se k tomu současně přidalo, nevím, kterou nohu mám natahovat dřív, ztrácím spoustu pozic, na to jsem nebyl mentálně připraven, vždyť se na to můžu vy…!

Díky nestandardnímu chování mě už delší dobu šmíroval záchranářský člun, byl ode mě 2 metry. Řekl jsem posádce, že mám křeče v obou nohách a ať mě odvezou ke břehu. Zbytečně hodili do vody kruh, když mají pěkná madla na boku člunu. Chytil jsem se madla a došlo mi, že dneska to bude za „nula bodou“. Už jsem se nechtěl zbytečně máčet ve studené vodě, přehoupl jsem nohu přes boční válec s myšlenkou, že se svépomocí nalodím na palubu. Posádka to odmítla (asi tam měli schované lahváče a měli strach, že je prásknu), chvíli jsem na ně nechápavě zíral a potom jsem pomalu spustil nohu zpět do vody. Budou mě vláčet, pro výstrahu ostatním, ve vodě vedle člunu. Trvalo dalších 15 vteřin, než se kočár rozjel, sláva, už vylézám na břeh. Tam na mě čekaly dvě záchranářky s nějakým celofánem. Hned se mi vybavila scéna z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, kdy Hlinomaz s Husákem se svěrací kazajkou loví další oběť. Rychle jsem řekl: „Díky, jsem OK,“ a v uctivé vzdálenosti jsem je obešel.

Už jsem byl skoro oblečený a přišel Petr: „Na zimní plavání nemáš ideální figuru, plav jen v létě.“ Asi byl ještě v šoku, 280 Kč startovné a nula bodů pro oddíl. Abych si po…… odpoledne zpestřil, odkráčel jsem k autu, vytáhl koloběžku a odjel obdivovat krásy plumlovského zámku.

Zimní vodě zdar!

Neznámý autor