Registrací to začalo. Každý jsme dostali na krk delegátku se jménem a na zadní straně vylepené pásky určující, co kdo plave a tři časové kolonky T1, T2 a T3.
T1 /T3-30 min/ určoval příchod do šaten. Obrovský stan postavený na nábřeží řeky Tury, odhaduji 40×10 m, zahrnoval dvě oddělené části 5×20 m zvlášť pro ženy a muže. Tento prostor byl vytápěn dvěma silnými horkovzdušnými agregáty na teplotu ke 30 st. Řady lavic poskytovaly dostatečný prostor k převlečení. V přední části stanu, v těch zbylých 10×20 m, byly regály s pultem, kde přebírala obsluha igelitové pytle s přebytečným oblečením. Bezpečně uložené věci si každý vyzvednul po doplavání proti plastovému číslu. Klasický praktický šatnový systém. Ve zbylé části této šatny byly lavice. Byla to čekárna, kde v pravidelných intervalech vyzývali dva pořadatelé rusky a anglicky k odchodu do „predstartovnoj palatky“ (předstartovního stanu). Postavený byl přímo na řece, deset metrů od plaveckého bazénu. V tomto, také perfektně vytápěném stanu, bylo pět řad židlí označených od jedničky do desítky. Každý měl svoje místo dle příslušné startovní dráhy. Tomu odpovídalo i deset plavebních drah. Postupně, jak první řada závodníků odešla ke startovním žebříkům, zbývající čtyři řady se posunuly o jedno pořadí vpřed. Zadní volnou řadu židlí následně obsadila nová várka startujících. A tak to šlo celý den. Jednou dírou se postupně vcházelo ze šaten do předstartovního stanu a druhou se odcházelo na start. Po doplavání byl k dispozici neskutečný servis, který jsem ocenil po absolvování trati 450 m. Ale o tom až později.
Ještě k časům T2 a T 3. T2 /přibližně T3 -15min/nebyl vypsán, nebyl určující. Ale byl to čas pro odeslání do předstartovního stanu. Nejdůležitější byl T3, startovní čas, který určoval veškeré dění. Pro orientaci nejen závodníků byly vyvěšené všude startovní listiny jednotlivých rozplaveb se startovními časy. Vše klaplo jak hodiny. Někdy došlo k drobnému časovému posunu, který nic neznamenal.
Na zadní stranu delegátky jsme také dostávali razítko po lékařské prohlídce, která představovala změření tlaku. Razítko bylo povinné pro tratě 200m a 450m. Prohlídky probíhaly ve dvou ordinacích umístěných v přízemí fotbalového komplexu „GEOLOG“. Tady jsme ocenili v plné parádě naše ubytování v hotelu ARENA, který GEOLOG zahrnoval. V teplákách a tričku jsme sjeli výtahem pár pater, abychom se zařadili do fronty. Sobotní měření mělo půlhodinové zpoždění, protože zdravotní personál neměl včas k dispozici startovní listiny. O půl deváté už vše klapalo zase, jak mělo. Ale nervozitu u děvčat, která šla na start už v 10:00 hodin, to docela nemile ovlivnilo. Razítka se kontrolovala v koridoru ústícím ke startovním žebříkům. Na tratě 200 a 450 m musel mít každý závodník svého asistenta, který měl povinnost ho sledovat po celou dobu závodu a následně se o něho postarat po doplavání. Na bezpečné plavání se kladl velký důraz. Přesto zdravotní dokumentaci požadovanou v propozicích nikdo nechtěl….?
Saunový servis po doplavání ocenili určitě všichni, kteří ho využili. Za předstartovním stanem byly dvě „sauny“. Dva příslušně vytopené stany, ne jako v sauně, ale přiměřeně pro pozvolný teplotní návrat. Mladá děvčata v plavkách mě usadila na židli. Nohy a ruce jsem zasunul od dřezu se studenou vodou. Na vyhrbená záda přikládala postupně teplé mokré ručníky, u nichž každou výměnou zvyšovala teplotu mácháním ve vlažné, teplé a následně horké vodě. Stékající voda z ručníku prohřívala zbytky zmrzlého těla z nulové vody. Příjemný proces navracení vydaného tepla v trvale zamrzajících závodních drahách byl bezvadný. Možná si položíte otázku, kde se brala teplá voda? To mě zajímalo také a stojí to za pár řádek. Nedaleko ohraničeného závodního areálu, přímo na zamrzlé řece bylo obrovské ohniště. Na něm „stály“ tři dvěstělitrové barely a v nich se ohřívala voda pro uvedený servis. Ve kbelících nosili chlapi studenou do barelů a teplou zase zpět do stanu. Značný provozní úbytek vody se doplňoval rozpouštění velkých kusů ledu vyřezaných z plaveckého bazénu. Tento servis zaměstnával asi 6 borců.
Ještě drobná příhoda k ohřevu vody. V sobotu ráno před závodem měli topiči vybudované velké ohniště. Nad ním byl na dvou kozách rošt z volně uložených šestimetrových ocelových profilů. Na nich stály barely připravené k ohřevu. Vysoká teplota ohně z dřevěných palet dokonala své. Ohřáté profily se prohnuly a plechové bečky s vodou se propadly do ohně a převrátily. Drobný technický problém vyřešili borci z Tyumenu posvém. Zohýbaná železa hodili bokem. Přímo na popel v ohništi postavily znovu barely s novou náplní ledu a sněhu. Proces výroby teplé vody začal znovu a úspěšně. Mokrý popel původního ohniště přímo na ledě řeky Tury fungoval jako dobrý izolant. Obava, že by se led žárem rozpustil, byla lichá. Zásobování saunového servisu teplou vodou fungovalo celý den. Mohu to potvrdit, protože jsem plaval až v T3 ve 13:30 hodin, v poslední rozplavbě na 450 m. Po doplavání jsem si vše užil také.
u registrace v úterý večer
vzadu za saunami je bílý stan – velká šatna
bílý stan – velká šatna
příchod ke startu z předstartovního stanu
vítám Zuzku do předstartovního stanu
tady ještě ocelové profily tvořily rošt…
první propadení barelů
Před startem poslední rozplavby šampionátu na 450 m sobota 13:20, v předstartovní stanu už zbyla poslední řad.
Na nábřeží prodával výbornou rybí polévku – KUCHA – za 35 R = cca 10,-Kč. Po té 450 neznám nic lepšího, saunový servis a KUCHU.
– takto se topilo pod barely v sobotu
– předstartovní stan, Ivan Landa a já jdeme za chvíli do ledu.
takto vypadala startovní dráha č. 1
a to je pohled do 10 dráhy
Sauna – ta byla vytopená na 120, ale né z té u vody, tam to bylo úplně jiné, to by nás zabilo.
A kostky ledu z bazénu.
