Po prvním vrcholu sezóny v Brně se pohár přesunul do Sázavy. Vzhledem k tomu, že řeka byla stále zamrzlá, závod se uskutečnil v nedalekém rybníčku. Zde pořadatelé vyřezali bazén o dostačujících rozměrech. Jeden okruh činil 125 m.
Za Fides se závodu zúčastnili čtyři stateční: Tomáš Mikulík, Rosťa Mitrenga, Jarda Tuž a já. Všichni jsme si zvolili trať 1000 m, jak by ne, když byla voda 1,8°C a bodový základ byl 530 b pro vítěze.
Když jsem viděl vzdálenost bójí nějakých 56 m od sebe, vyvstala mi vzpomínka na Holoubkov 2022, kde se plavalo ještě v menším bazénu a závodit se vůbec nedalo a závod zkrátka úplně fér nebyl. Bál jsem se, aby to zde nebylo podobné. Tím spíše, když se na kilometr přihlásilo celkem 22 plavců s tím, že 11 vystartuje a za 30 – 40 s vystartuje zbývajících 11. Tedy na malém okruhu 22 plavců.
Regulérnost závodu však geniálně vyřešil Petr Hubal, když dal „povinnost“ závodníků plavat blízko bójí a předplavávat se mohlo pouze zleva. Nejen že se tímto zvýšila regulérnost závodu, ale hlavně se zvýšilo bezpečí plavců a to zejména při obrátkách na bójích – odpadla obava, že se u bóje po pravé ruce objeví jiný plavec a narazíme do sebe.
A jak závod dopadl? Za suverénním vítězem Jakubem Kačerovským a stříbrným Jirkou Polanským (mimochodem Jakub z celého startovního pole pouze Jirku nedoplaval o celý 1 okruh) jsem bral bronz. Tomáš Mikulík skončil na 7. místě, Jarda Tuž bral 10. místo a Rosťa Mitrenga díky výborné 2. polovině závodu porazil Víťu Šafaříka a skončil 13. Bodový příděl byl pro všechny značný. Jarda zůstává na 2. místě v kategorii, výrazný posun čeká pravděpodobně Rosťu a Tomáš se bezesporu také posune o několik míst vzhůru.
Další závody jsou v Olomouci a pak přijde 2. vrchol sezóny – prsařské MČR v Praze na Podolí.
Na viděnou u vody.
Michal