Na Lipno jsem jela převážně kvůli tomu, abych si splnila požadavek pro start na 20 km v Račicích. Na závod jsem bohužel nedorazila v dobré kondici, ale nakonec si nemyslím, že mě to během závodu nějak výrazně limitovalo. Celý závod jsem plavala v únavě, tak to aspoň byla vhodná simulace pro druhých 10 km. Vyzkoušela jsem si výživu od Iontmax, za kterou jsem klubu neskonale vděčná, v akci a musím ji doporučit. Počasí na nás bylo hodné, vlny nebyly tak velké, jak jsem očekávala.
Před statem jsem bohužel přišla o svoje oblíbené závodní plavky. Naštěstí jsem se stíhala převléct, tak jsem doběhla na start včas. Úplně se mi nepovedl, starty mi nikdy nešly. První 3 kilometry byly nekonečné, objevovaly se myšlenky na konec (na časech to sice není poznat, ale takhle to probíhalo v mojí hlavě). Když jsem byla v půlce, tak už jsem věděla, že to doplavu. Na sedmém kilometru mě to začalo bavit. Pokusila jsem se o finiš (v mém podání bohužel nic moc). Skončila jsem na 3. místě v ženské kategorii.
Jako doprovod se mnou jel můj táta. Chtěla bych vyzdvihnout důležitost této role. Jakkoliv je možná dálkové plavání individuální sport, jedinec v něm neobstojí. Přestože si krmiči často ani nohy nenamočí, některé závody stojí prostě na nich. Jsem vděčná, že z tohoto ohledu bylo vše zvládnuto na jedničku s hvězdičkou.
Po pauze, kterou jsem od plavání měla, je pro mě návrat do vody trochu náročný. Ve FIDES jsem teprve krátce, tak jsem ráda, že jsem konečně vyplavala aspoň nějaké body. Děkuju, že s Vámi můžu plavat. Největší díky patří trenérovi a jeho dobrým radám – ležet a točit rukama. Sportu zdar!
Terka
