Poslední prázdninový víkend míříme vždy pod zamračenou, již podzimní oblohu se siluetou hory Říp v dáli. Letošek nebyl výjimkou. Ve stále nižší hladině veslařského kanálu v Račicích se na trať 5 kilometrů postavilo devět našich borců a tři děvčata.
O dva zlaté zápisy se postaraly naše dlouholeté opory – Michal Slanina a Magda Okurková. Ladislav Stejskal a Ivona Láníčková brali stříbro a Štěpán Cajzl, Aleš Čtvrtníček a Václava Benešová bronz. Letos se poprvé opravdu rozdávaly medaile i za kategorie, byť měly průměr jen o něco větší než padesátikoruna. Těch našich medailí nakonec bylo sedm. Ale bonitní jsou i tři čtvrtá místa – Jaroslav Tuž, Mojmír Jančík a Jan Váně, jedno páté – Fany Zezula a jedno sedmé – Jaromír Berounský. Všechno se počítá při stanovování dotací a je dobře, že tato umístění máme. Není žádným tajemstvím, že Brno má v roce 2026 naráz hned dvě prvoligová fotbalová mužstva. A v těch dotačních počtech to může nadělat pořádný cirkus.
Před čtvrtou hodinou jsme se vrhli na štafety. Karty byly rozdané poměrně jasně a překvapení se nekonalo. Mladá štafeta do 160 let ve složení Magda Okurková, Anna Marie Benešová, Štěpán Cajzl a Michal Slanina skončila podle očekávání na třetím místě. Hned tři štafety jsme postavili do nejstarší kategorie 240+. Tady jsme hráli jen o stříbro, pořadatelé se namlsali loňským prvenstvím a tak nad Bohemkou vedeme na tituly v této kategorii už jen 12:2.
Naše sestavy:
2. místo: Jaroslav Tuž, Ivona Láníčková, Ladislav Stejskal, Václava Benešová
3. místo: Jan Váně, Hana Matýšková, Jarmila Mašová, Mojmír Jančík
4. místo: Jaromír Berounský, František Zezula, Jana Matuštíková, Helena Pavézková.
Celková bilance je tedy deset medailí a čtvery „brambory“. Ale jak jsem již uvedl, každý brambor se letos obzvlášť počítá. A není v Brně moc kolektivů, kteří by měli více než třetinu členů medailisty na mistrovství republiky.
Podstatně komornější sestava nás zastupovala v neděli. Jarda Tuž si připsal další úspěšnou desítku. A naše „mladé štiky“ dokonce zasáhly do mistrovství na dvacet kilometrů. Lépe se vedlo Terezce Gajárkové, skončila v čase 6:01 (jo, to jsou hodiny a minuty) na 6. místě. Věrka Ferencová odmítla rady a bojovala i přes indispozici s vlastní touhou, uplavat dvacet kilometrů. Poslední mezičas měla na kilometru 17,5. Později pořadatelé u jejího jména nahradili DSQ (diskvalifikace) mnohem příznivějším hodnocením OTL (Over time limit). V globále je to jedno. Máme pátého oddílového dvacítkáře (víc lidí má kupodivu La Manche), ale včera mohly za den přibýt hned dvě. Velké poděkování tátovi Terky Jožkovi, Davidovi od Věrky a Michalovi Vymazalovi za péči o naše závodnice. Získali jsme mnoho nových poznatků.
Těšíme se na Mělice, Punkva za pět týdnů, ach jo…
Petr