Většina členů oddílu se věnuje mimo zimnímu plavání i řadě jiných sportů. Máme tak v řadách třeba Mistra ČR ve Squashi, řadu triatlonistů a též několikanásobného účastníka Vasova běhu – Jiřího Martinoviče, jehož zážitky z letošní účasti vám zde přinášíme.
Tak jako je pro železné muže závod na Havaji, pro dálkové plavce přeplavání kanálu LaManche, tak pro běžce na lyžích je stejnou výzvou Vasův běh.
Vasův běh se koná vždy první březnovou neděli, ve Švédsku, v provincii Dalarna. Běhá se klasickou technikou na 90km mezi městy Salen a Mora. Letos se jel již 90. ročník tohoto závodu a startovní čísla byla vyprodána rok dopředu za 10 minut po spuštění registrace. ( www.vasaloppet.se, www.worldloppet.com )
Vasův běh se pořádá na počest vítězství švédského krále Gustava Vasy, který ustupoval před Dány, aby ve městě Mora získal přívržence, kteří mu pomohli Dány porazit a vyhnat. Ve Švédsku se stal Vasův běh otázkou národní hrdosti a každý Švéd by měl závod alespoň jednou za život absolvovat, pokud neběží, alespoň pomáhá.
Popularita Vasova běhu již dávno přesáhla kapacitu závodu, a proto se již dnes jedná o seriál osmi závodů, které probíhají během 14 dnů a posledním závodem je právě Vasův běh. Cílem ve městě Mora projede každý rok na 70 tisíc účastníků.
Tím, že je to TOP závod seriálu běhů Worldloppet, tak na startu nikdy nechybí ti, co jej chtějí vyhrát. Běžně se již závodu zúčastňují závodníci z běžeckého světového poháru. Dlouhodobě je nejlepším z Čechů Stanislav Řezáč (letos v cíli na 5. místě). Svoji první zkušenost se závodem letos udělal i náš olympionik a hlavní hvězda českého běžeckého lyžování Lukáš Bauer (v cíli na 69. místě !?).
Průběh z celého závodu je snímán švédskou televizí a přenášen do celého světa. Takže 2. 3. 2014 v 8 hod začínal i přímý přenos na ČT sport. V odkazu je i přenos ze závodu.
Jak se dostat na Vasův běhu není až tak složité. V Česku existují specializované cestovky, které se o vás postarají od A do Z, nebo je možné samozřejmě cestovat soukromě. Vše je vesměs otázka peněz. Využívá se letecká doprava do Stockholmu a dále buď vlakem nebo půjčeným automobilem nebo pozemní cesta přes Německo a Dánsko se dvěma trajekty. Oba způsoby mají své klady a zápory.
Moje letošní účast na Vasově běhu byla již druhá v pořadí. První byla v roce 2010, kdy jsme zvolili soukromou cestu letecky. Letos jsme se rozhodli využít služeb cestovky CK Alpin-tour, která pro cestu do Švédska využívá lehátkového autobusu. Cesta autobusem je poměrně dlouhá a trvá asi 22 hodin. Výhoda autobusu se ocení až na místě, k výjezdům po trati a bezprostředně před startem závodu.
Odjezd na „Vasák“ byl stanoven na středu večer, tj. 26. 2. 214 z Prahy. Druhý den dopoledne na trajektu z Rostocku do Dánska jsme na webu zjistili, že pořadatelé přes noc zvažovali zrušení letošního ročníku, a to z důvodu nepříznivých sněhových podmínek v horních partiích trasy závodu a špatné předpovědi počasí.
Nakonec rozhodli za pomoci vrtulníků a více jak 2000 dobrovolníků problematické části trati upravit. Jelikož se jednalo o 90. ročník a národní hrdost, udělali organizátoři a pořadatelé pro závod maximum a ekonomická stránka závodu šla stranou. I proto jsem se na tento závod vrátil, protože mě fascinovala ta neuvěřitelně dobře zvládnutá logistika závodu, kde nikdo na nic nečeká a vše běží a funguje. V závodu startuje 15 800 lyžařů a to je masa lidí, kterou si uvědomíte právě, když stojíte na startu!
Po přejezdu již krátkým trajektem do Helsinborgu jsme začali vyhlížet sníh. V tuto chvíli to bylo do Mory ještě nekonečných 650 km. Sníh se začal souvisle objevovat až tak 100 km před Morou. Na večer jsme dorazili na ubytování, asi 4 km od cíle v Moře – část Ostnor, kde nám poskytl přístřeší srubový kulturní dům. Je zde velice dobré zázemí včetně velké kompletně vybavené kuchyně, a ve sklepních prostorách je pak ráj pro mazání lyží.
Následující den jsme se nechali odvést na trénink do osady Oxberg, ze které vede posledních 28 km závodu do cíle v Moře. Právě zde probíhal jeden ze závodů Stafett Vasan, takže jsme se mohli ihned poměřit se závodníky, jak nám jedou lyže a jak jsme na tom fyzicky. Moje zjištění bylo hodně pozitivní. V pohodě jsme dojeli do cíle v Moře a přesunuli se na prezentaci závodu. Nafasovali jsme startovní náležitosti (tj. startovní číslo, čip, pokyny) a procházeli jsme marketingové stánky s kde čím. Já si zde oblíbil především stánek s late machiato a vynikajícími zákusky s marcipánem. Tento stánek mě utvrdil v tom, že je třeba se sem vrátit i další již předzávodní den, tj. sobotu. No, těch důvodů bylo samozřejmě více, protože jsme zde byli především kvůli tomu závodu. Na prezentaci byla přístupná WIFI a bylo třeba zkontrolovat počasí na předpovědních serverech. Dále zde významní výrobci vosků vydali svoji prognózu, co na závod namazat.
Zásadní rozdíl mezi rokem 2010 a 2014 byl v tom, že letos zde bylo asi o 15°C tepleji. V roce 2010 jsme celý závod absolvovali na trati s teplotami pod nulou, letos se teplota během závodu pohybovala pod i nad nulou a do toho ještě nový sníh!
V roce 2010 mi ideálně nejely lyže, a to je na 90 km dosti znát. Takže již od pátečního večera jsem pečoval o svoje „fischerky“ a nanášel postupně jednu skluzovou vrstvu vosku za druhou. Co namazat na stoupání jsem taky tušil, ale nechal jsem si to potvrdit profesionály od SWIX. Ovšem o úspěchu mázy také rozhoduje, jak velkou vrstvu a na jak velkou část stoupací komory vosk dáte, a to je již individuální a souvisí to především s tím, jakým způsobem chcete závod absolvovat. A to bylo v daných podmínkách to rozhodující, kdo si nedokázal odpovědět na tuto otázku, ve většině případů v cíli hovořil o tom, že promazal.
Moje odpověď zněla: potřebuji rychlé lyže na úkor dobrého odrazu, většinu trasy pojedu soupaž, v kopci si to musím podržet rukama, a pokud bude nejhůř, poběžím do kopce mimo stopu nebo stromečkem.
A jako vždy, je to o hlavě! Vědět, co chci a do čeho jdu, být připraven!
Je třeba si uvědomit, že 90 km se nedá uběhnout, ale dá se ujet!
Ráno před startem padal mokrý sníh, tak jsem ještě vrchní klistr přemazal pevným voskem VR45, aby to tolik nelepilo. Na základě mých předešlých výsledků mě pořadatelé zařadili do 4. startovní vlny. K mému údivu zde byla celá pravá strana startovacího koridoru volná, toho jsem využil a startoval z druhé řady. Svoji startovní pozici jsem odhadoval okolo 2500. Po získání startovní pozice jsem se ještě na chvíli vrátil do autobusu do tepla. Zde jsem snědl cereální tyčinku a dal jsem si Redbull. Také jsem se rozhodl vzít si na sebe ještě tenkou vestu proti větru (velice se mi hodila, v horních částech trati dost foukalo) a již bylo třeba jít na start.
8:00 START a masa se začala sunout směrem k 1,5 km dlouhé sjezdovce, po které se dostanete do horních partií závodu. Jel jsem zprava a dostával se dopředu, na prvním elektronicky měřeném bodě na 11. km jsem byl na 1 860. místě. Jelo se dosti rychle, postupně jsem se propadal a raději se soustředil na svoje tempo. Po dojetí na druhou kontrolu na 24. km jsem začal tušit, že z toho bude velice dobrý čas a také jsem se cítil dobře.
V nejvyšších partiích závodu mezi body Risberg a Evertsberg mi jely výborně lyže a postupně jsem se dostával dopředu.
Vzhledem k délce závodu bylo důležité se průběžně dobře občerstvovat. Zvolil jsem kombinaci. Na oficiálních občerstvovacích stanicích jsem pil a podle potřeby k tomu jsem si vezl energetické gely a tablety od firmy Enervit. I tak jsem toho dovezl půlku do cíle. Je to závod a když jedete ve vlaku, tak není čas zastavovat a něco lovit v ledvince. Víceméně jsem spoléhal na okřídlené, že závod se jede na večeři a tu jsem měl dobrou.
Z Evertsbergu jsem si do sytosti zasjezdoval a mířil na již zmíněný Oxberg. Se ztrátou výškových metrů jsme se dostali na mokrý sníh, který již tak dobře nejel a nedržel pohromadě a každý záběr holemi ho vyhazoval pryč z trati. Zde jsem také stabilizoval svoji pozici v závodě na místě 2005., kterou jsem již na zbývající 28 km trati uhájil až do cíle.
Výsledný čas v cíli 5:49:28 byl super! Zároveň jsem věděl, že i kdyby ti nejlepší namazali nějakou novinku, museli by zajet rekordní čas, aby mi to nestačilo na 50% odestup od času vítěze a tudíž na medaili. Pamětní medaile z Vasova běhu se nedá koupit, ale musíte si ji tvrdě vybojovat. Tuto medaili každý rok získá ne více jak 3 000 závodníků z celkového počtu 15 800 startujících. Letošního ročníku se zúčastnilo 333 Čechů, mezi nimi jsem obsadil pomyslné 53. místo.
Na závod jsem se připravoval celý rok a vše, co jsem trénoval, tak s vědomím, že to prodám právě zde.
Také bych rád poděkoval všem, kdo mi jakýmkoli způsobem na této cestě pomohli. Největší dík patří celé mé rodině, která mé počínání sledovala on-line na webu závodu a byla i prvním gratulantem, ale také tolerovala moji nepřítomnost v rámci mého celoročního tréninku.
Co říci závěrem :
Jsme amatéři, kteří startují v těchto závodech právě pro ten silný prožitek v nich, proto nemohu končit jinak než, že se sem určitě ještě jednou vrátím …
FOTO, Vasaloppet 2014, Na startu …