Konečně moje první dvacítka

Je tomu tři roky, co jsem zjistil, že se konají zimní a dálkoplavecké závody na otevřených vodách. Od začátku jsem věděl, že chci zkusit plavat dlouhé tratě, ty co neplave každý. Pohyb ve vodě mě baví a má-li přijatelnou teplotu vydržím v ní celý den. Díky mojí učitelce plavání Lence Pacákové a Petrovi Miholovi, jsem se rychle předělal z plavajícího rybáře na slušného prsaře. Bylo mi jasné, že pokud mám být v zimně konkurence schopný a v létě uplavat dlouhé tratě, musím se naučit plavat kraul. Místo oblíbené restaurace stal jsem se štamgastem lužáneckého bazénu. Nějakou dobu trvalo, než jsem byl schopný kraulem uplavat celý kilometr, po pěti měsících v oddíle jsem plaval první desítku  v první sezóně jich bylo osm.O rok později už jsem přemýšlel nad dvacítkou, ale skóre jsem vylepšil jen o dvě patnáctky. V letošní sezóně 2015 jsem, měl velké plány, odplavat všechny dlouhé tratě, hned na první patnáctce, pořádně vymrznul a nestihl limit. Místo druhé patnáctky, jsem plaval desítku, kvůli bolesti ramene. Studený, ale rychlý maraton v Brně jsem odplaval podle plánu. Zbývalo odplavat slíbenou dvacítku. Měl jsem obavy z chladné vody Sečské přehrady a ještě větší z bolavého ramene. Očekávalo se, že dvacítku odplavu a já si uvědomil, že kdybych couvl zklamal bych především sebe. Týden před závodem, už jsem byl jak na trní, věděl  jsem ,že mě čeká těžká zkouška. Na rameno mi sportovní lékař předepsal prášek od bolesti. Do závodu jsem šel s jasným cílem doplavat, i kdyby padala „hovna s háčkama“.

Voda na Seči nezklamala, její teplota se pohybovala okolo osmnácti stupňů naštěstí bylo krásné počasí a během dlouhého závodu se voda pomalu ohřívala. Prvních deset kilometrů jsem plaval „svižně“, abych splnil limit 3:30. To se povedlo s rezervou 26 minut. Druhá půlka závodu, už byla jen o tom vydržet. Vždy na konci desítky si říkám, že to je tak akorát a víc bych rozhodně plavat nechtěl. Tentokrát jsem byl jakoby na začátku, nebolelo už jen rameno, bolelo všechno a přibývajícími kilometry docházeli síly. Jedno kolo měřilo dva kilometry, pořád jsem si počítal, kolik zbývá. Bylo lepší říct si už jen čtyři kola, než ještě osm kilometrů. Po osmnácti kilometrech mě doplaval, můj starý přítel ze zimy Kuba Valníček. Docházelo mi a já věděl, že na něj nebudu stačit. Téměř šest hodin jsem si udržoval odstup, v posledním kole už jsem chtěl jen doplavat a neutopit se. Kuba si všiml, že mi dochází síly a plaval se mnou, díky. Doplaval jsem jako poslední dvacítkář v čase 6 hodin 35 minut.

Po doplavání jsem byl strašně unavený, ale tak šťastnej

Další meta je dvacet kilometrů na MČR , ale na to musím ještě zrychlit.

Text (C): Martin Homolka

Petr komentuje:

Martin kromě dvacítky vyniká i dobrým slohem. Je vidět, že je dobrý plavec s výbornými plicemi, některé věty na čtyři řádky bych na jeden nádech přečíst neuměl. S dvacítkou na Račicích budeme opatrní. Uvidíme, jak se bude vyvíjet soutěž oddílů. Možná a nejspíš si necháme toho příslovečného vrabce v hrsti. Psychická příprava na tu sečskou vyžadovala speciální přístup. Jsem rád, že jsme to zvládli. Další výzvy v koučinku na mě čekají, je třeba mentálně připravit hned několik desítek do Veselí.

©Foto: Jiří Kuřina