Asi poslední den letošního dlouhého Babího léta jsme strávili v Jičíně. Radek objevil velmi rychlou cestu na Havlíčkův Brod a tak jsme dorazili současně s místními pořadateli. Celkem nás přijelo 27, z toho 24 na kilometr. Praha měla být ve 45 lidech, ale nakonec tu přihlášku vytunili na 60. Asi se jim taky ztrácejí potvrzené prohlídky. Měli jsme tak dost času na přípravu. Na nástupu jsme ostatním oddílům oznámili velmi smutnou novinu.
Do vody se opět podle jičínské tradice pustila napřed děvčata. Těm se podařilo na medailových postech zopakovat pořadí ze Slavkova. Pro nás to znamenalo druhé místo pro Magdu, třetí pro Radku a šesté pro Elišku. Závod se vydařil Janě, úspěšně odrazila závěrečný nápor své tradiční soupeřky. Do první rozplavby k děvčatům jsem úspěšně propašoval Juru a Ivana, ten totiž už od sedmi hrál ve Slavkově divadlo. V rychlejší mužské rozplavbě byl suverénní domácí Michal Slanina, vyhrál samozřejmě i celkové mužské pořadí. Svoji derniéru za Fides měl nejméně na rok Martin. V závěru prohrál s Táborákem a lamentoval, že se tu zimu asi nikdy plavat nenaučí. Táborák se mně pak omlouval, nešlo prý s tím nic dělat, Martin na konci strašně zpomalil. Hormonek to naštěstí hned hodil za hlavu. Prý se pustí do tréninku na jezerech Jižního ostrova. Martin plaval několik let velmi intenzívně léto i zimu, velmi se zlepšil a budeme jej netrpělivě za rok očekávat. Třeba mu po nás bude na Novém Zélandu smutno a na léto bude zpátky. Zpět k závodu. Všichni naši další borci statečně se rvali s pražskou přesilou , celkové výsledky budou jistě zajímavé.
Na 750 byl Svaťa čtvrtý, Helenka ji dokonce dost překvapivě vyhrála. Vlaďka pak zvládla v naprosté pohodě pětistovku. Pak se opět potvrdilo, že v guláši se Zdenkovi žádný jiný pořadatel nemůže rovnat. A na polovině zpáteční cesty už nás pohltila tma. Lepší už to teď skoro pět měsíců nebude.