Po jedné hodině jsme už s Václavkou a Magdou pospíchali do auta. Vešli jsme se tak akorát. Václavka pracuje jako stavební dozor a vozí s sebou v autě několik desítek kilogramů technické dokumentace. Měli jsme ale výborný čas odjezdu, po cestě jsme tak dodržovali skoro všechny nařízené rychlosti. A před Krnovem už nám volala Ája. Zaplavala v Krnově čas 59:26 a závod žen bezpečně vyhrála. Stala se tak pátou ženou, která v Krnově v historii dálkoplaveckého superfinále zaplavala pod jednu hodinu. V chlapech první dvě místa obsadili Rusi, třetí byl Víťa Ingedult z Komety.
Ve tři hodiny jsme byli v Krnově u bazénu. Milou shodou okolností jsme se před vchodem sešli s třemi generacemi rodiny Kurečkových. Kromě agilního fotografa Radka a obou kluků se na nás přišel podívat i pan Kurečka nejstarší.
V Krnově jsem byl na bazénu úplně poprvé. Žilo to tady už hlavně závody dětí, program dálkového plavání skončil po poledni finálovou rozplavbou. Času jsme nakonec měli ještě dost. Před vyhlášením Českého poháru ještě proběhlo asi třicet rozplaveb závodu na 100 kraul. Velmi srdečné bylo mezitím přivítání od Ivana Smolky, jeho syna Libora, „Mufa“ Mrůzka a taky Opaváků, v čele v Petrem Wolfem. Máme tedy skoro hodinu čas. Trávíme ji mimo jiné v příjemné společnosti Pepy Nalezeného, po chvíli se přidává Honza Kozubek. Jsme sice pouze kroužek, ale na toto vyhlášení letos určitě patříme!
Po čtvrté hodině už má na sobě předseda sekce Honza Kozubek parádní kalhoty a pečlivě vyžehlenou bílou košili. A jde se na to. Juniorky mladší, starší, ženy, vyhlašujeme prvních osm… sedmá Magda Okurková! Ředitel závodu Ivan Smolka vítá Magdu a zmiňuje její čas na pět kilometrů z roku 2011, bylo to tehdy pod jednu hodinu! A jde se dál… mladší junioři, starší junioři, muži…pátý Martin Homolka. Úspěšně předstírám, že jsem Martin Homolka, nikomu to tady nevadí. Dan Čaban dokonce před chvilkou alternoval za Lenku Štěrbovou. Dostávám hrnek a láhev šampusu a přemýšlím, kolik by asi stálo její odeslání do Wellingtonu na účet adresáta.
A už se vyhlašují oddíly. Kometa nastupuje asi v osmi lidech, s nehrajícím kapitánem Petrem. A už nás volají! Plácáme si se všemi Komeťáky. Nechávám místo na stupínku Vendulce a Magdě, přebírám plaketu za druhé místo v Českém poháru v dálkovém plavání za rok 2017. Fasujeme další hrnky a šampusy. Ivan Smolka za mikrofonem zatím velmi zasvěceně hovoří o soumraku českého dálkového plavání, „…když taková sebranka jako Fides končí na druhém místě!?“ Ale hned se opravuje a označuje naše umístění za naprosto zasloužené. Mám stejný názor. Třetí Kometa nedosáhla ani 70% našich bodů a páté Pardubice neměly ani polovinu. Na stupně vítězů volají mistry z Bohemky, po osmileté pauze získávají svůj čtvrtý titul.
Na zpáteční cestu nakládáme Áju a všechny ty nafasované hrnky a šampusy a děvčata na zadním sedadle staví bariéru ze všudypřítomných šanonů. Střídám za volantem aspoň na cestu do Brna Vendulku. Má za sebou dva starty ve dvou dnech a čeká ji ještě cesta do Českých Budějovic. Krátce po sedmé jsme doma. Vendulka jede s Ájou do obchodu a na koleje, pak už ji ještě čeká noční cesta do Českých Budějovic. Minimálně na tento víkend se tak paní Václava Benešová z Českých Budějovic stala největším a nejobětavějším brněnským patriotem v našem oddíle.
©Foto: Petr 5.11.2017
©Foto: Radomír Kurečka