Na naše úplně první mistrovství světa jsme se vypravili v březnu roku 2014. Konalo se ve finském Rovaniemi. Jednalo se již o deváté mistrovství světa asociace IWSA – Ice Water Swimming Association. To první bylo již v roce 2000. Mezi osmi předchozími pořadateli se pětkrát objevilo finské město. Jednou se plavalo v Londýně, jednou v lotyšské Jurmale a jednou ve Slovinsku.
Zpočátku jsem byl velmi skeptický, možnost účasti na MS jsme totiž nevyužili už v roce 2010, tehdy se plavalo právě ve Slovinsku, na Bledu. Na světovou akci je zapotřebí vytáhnout z kapes více bankovek. To se nám tehdy ještě nechtělo.
Hlavním motorem výpravy byl Svaťa, důležité pak byly jeho rozhovory s Jackem Brightem. Slavkováci byli zpočátku jediným dodavatelem účastníků. Do vody byli připravení Matuštíkovi, Pospíšilovi, Jarek Kyjovský a Tomáš Šafařík. Věděli jsme, že pojede i Jožka Makai. Až mnohem později souhlasili s účastí Magda s Petrem. Na poslední chvíli souhlasila ještě Vlaďka Fialová, v době odletu ani nebylo jisté, zda bude připuštěna na start.
Romantický byl večerní let norských aerolinií z Prahy do Helsinek. Nocleh na letišti v Helsinkách jsme taky zvládli, stejně tak i závěrečný přesun do Rovaniemi. Měli jsme pronajatý domek pod skokanskými můstky a automobil. Byl úterní večer, hned jsme se vydali na prohlídku bazénu. Ledový bazén řece Kemijoki teprve vznikal, vodu čeřilo šest mohutných čerpadel.
Ve středu jsme se akreditovali. Na stožárech na říčním mostu visely vlajky 34 států, akreditovalo se skoro tisíc plavců. U prezence bylo pro Rusko a Finsko připraveno po třech stolních, na zbytek účastníků další tři. Sešli jsme se také poprvé s Makaiovými.
Všechno začalo ve čtvrtek ráno. V devítidráhovém bazénu zůstala v první rozplavbě volná dráha po Kevinu Murphym, živé legendě kanálu La Manche. Do Finska nepřicestoval. Vůbec první medailí je stříbro Jožky Makaie, ten s přehledem porazil Zdenka Kyjovského. Zdenkovi patřil bronz. Při registraci se Jožka přihlásil za Slovensko a Ladové Medvede. Brali jsme ho ale jako fidesáka. Jistě by mu nevadilo, pokud by se objevil ve statistikách obou států. Ještě dopoledne vybojovaly další medaile Jana Matuštíková a Vlaďka Fialová. Ve výsledcích dokonce dali Vlaďku na první místo. Evidentní ale bylo, že prohrála s ruskou plavkyní. Ruská strana výsledky samozřejmě hned rozporovala. Měli jsme ale svoji jednodenní mistryni světa.
Pozdě odpoledne se dostala na start i Magda. V kombinované rozplavbě porazila soupeřky i většinu můžu a dohmátla v nejlepším ženském čase mistrovství. Medaile se ve Finsku přidělovala pouze za kategorii. Rozhodčí už byli sehranější než dopoledne, výsledky vyhlásili správně. Kromě nás startoval také Jack Bright a Zdeněk Tlamicha, v nabité konkurenci na medaile nedosáhli. Stejně se vedlo i Petrovi (5.), Jurovi Pospecovi (7.) a Tomášovi Šafaříkovi (9.). Bez medaile zůstala i Jitka Pospíšilová. I tak jsme byli na 50% úspěšností. Opožděný večerní ceremoniál na náměstí v Rovaniemi jsme absolvovali všichni. Chyběl jen Jožka Makai. Zahrál jsem si na něj a jeho medaili mu druhý den předal. Členové oddílu Fides získali pět medailí, jedno zlato a po dvou stříbrných a bronzových medailích. Oddílová bilance tak tehdy vlastně překonala bilanci České republiky.
Účastnili jsme se ještě štafet, plavaly se až za dva dny. V mezičase se plavaly krátké trati 25 a 50 metrů, jiné vzdálenosti tehdy už na programu nebyly. Pamatuji si na půldenní návštěvu rozsáhlého muzea Laponska v Rovianiemi a cestu na polární kruh do vesničky Santa Clause. Jen tu polární zář jsme viděli pouze díky animovanému programu, právě v tom muzeu.
Petr