Poslední lednovou sobotu se více než desítka našich plavců vydala směr Praha vyplavat si další body na závody do Braníku.
Několik pravidelných účastníků, kteří jindy nechybí téměř na žádných závodech, šetřilo síly před mistrovstvím světa v Polsku a eliminovali tak i riziko případné nežádoucí nákazy covidem. Jiní naopak ladili formu do poslední chvíle.
Já jsem si covid „odbyla“ ve čtrnáctidenní pauze mezi závody v Mladé Boleslavi a Branickými ledy. Trochu mi to sice narušilo tréninkový plán, ale do Prahy jsem už mohla jet na svoji první 750 metrovou trať v ledové vodě.
Praha nás přivítala ne zrovna příznivým počasím, poprchávalo a foukal studený vítr. Voda měla 3,8°C. Dalo se tedy s nadějí očekávat, že nebude pocitově až tak nepříjemná. Opak byl pravdou. Hlavní velitelkou naší výpravy byla Václavka. Po prezenci a popisu se čekalo na oficiální zahájení. Poté už jsme se hromadně odebrali na starty jednotlivých tratí.
Začínalo se od nejkratších – 100 a 250 metrů. My jsme měli plavce až na pětistovce, Andreje. Bohužel se nedostal až do cíle, jeho vedení v kategorii to však nijak neohrozilo.
Na druhé nejdelší 750 metrové mi dělali společnost Ivonka, která doplavala druhá, Ivan (7. místo) a Laďa (10. místo). Já jsem se dočkala své premiéry na stupních vítězů, když jsem obsadila třetí místo.
Nejdelší a tradičně nejvíce obsazenou kilometrovou trať si dali Václavka, (doplavala 5.), Jana (6. místo), Jarmila (9. místo), Honza, Pavel a nakonec i Fany, který chtěl původně „jen“ na 750.
Koncem ledna plavat v tekoucí téměř čtyřstupňové vodě není až tak obtížné. Na nadcházejícím mistrovství světa v Polsku to bude úplně o něčem jiném. Reprezentantům z našich řad přeji vydařené výkony a rozšíření jejich medailových sbírek.
Andrea