To byl ale den! Nechci už o Chocni ani slyšet!
To jsem si říkala, když se mi rozvinula pozávodní klepačka, jakou jsem už dlouho nezažila. A přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by závod byl tak náročný. Oproti Hradci voda teplejší, proud třeba taky trošku pomůže, pětistovku přece v klidu dám, utěšovala jsem se.
Jenže místo Petrem doporučené plavby co nejblíž levého břehu tam a prostředkem zpět jsem kličkovala tak, že do mě párkrát vrazili protiplavci. Ani Svaťovo ukazování blíž ke břehu mi nepomáhalo, nešlo to. Nedokážu odhadnout vzdálenost, a co je horší, neumím se podívat vpřed, aniž bych se nezastavila a nerozhlédla. Ale plavalo se mi dobře, ztuhlé prsty obou končetin mi připadly celkem normální. Jakžtakž jsem se vysoukala po žebříku a se Svaťovou pomocí se dobelhala k autu.
Pak to začalo. Pečlivě nachystaný komínek prádla se najednou rozpadl a následovala hrabárna. Největší problém byly ponožky, další… kde jsou kalhoty a mikina? No, u startu. Zahalit do ručníku, narazit boty a pro tašku. Vše v poklusu, tentokrát to však jaksi nepomáhalo. Nějak jsem se dostrojila a šla se podívat na ostatní. Už dávno vylízali z vody sedmsetpadesátníci a většinou vypadali, že je jim zima. Jen Petr… po výstupu na souš sice jako obvykle vrazil ruce pod paže, ale usměvavý, v plavkách a kabátě pobíhal ještě nejmíň půl hodiny poté. A Martin! Kraťasy, triko s krátkým rukávem, sandály naboso, i po závodě. Oni snad ten třas nemají vůbec vyvinutý!
Díky balíčkům jsme se nezdržovali jídlem a co nejdřív odjeli v teplém autě. Klepačky jsem se zbavila úplně až na pumpě ve Svitavách, kde jsme s Janou vypily napůl jednu plzeň.
Dodatečně jsem přehodnotila úvodní odstavec. Tohle přece prožívá skoro každý! Stres před startem, klid ve vodě a následný parádní pocit, že je to za mnou a že jsem vlastně nezaplavala tak špatně (velmi individuální). A co nejrychleji se vyklepat. Nedočkavé sledování výsledků, porovnání, kdo zůstal za mnou a koho bych před sebou raději neviděla. Vždyť to je na závodech úplně normální!
No a sama pro sebe jsem si stanovila další postupný plavecký cíl – naučit se rozhlížet na volné vodě. Tak možná příště v Chocni!
Vlaďka