České království a markrabství Moravské mělo víc jak tisíc let očekávaného nepřítele, sousední Uherské království. My jsme s borci z Horních Uher kamarádili čtyři roky. „Peter, na Slovensku nás berou jako Maďary a v Maďarsku jako Slováky“, stěžovali si plavečtí kolegové. V prosinci roku 2014 jsme se prakticky ještě neznali. Dostali jsme pozvánku na plavání v Dunajské Stredě. Tehdy byla moderní ledová míle, prý to tam půjde zaplavat.
V neděli 14. prosince 2014 se šlo na věc. Radka Suchopu bohužel na místě sklátila choroba a tehdy ještě úplnému nováčkovi Rišovi Nyárymu jsem plavbu nedoporučil. Do vody šlo pět plavců, domácí bratři Dežo a Bándi Pékovi a z Brna Jakub Hašek, Magda Okurková a já. Na vedlejším rybníku nám vytýčili okruh 280 metrů, plaval se šestkrát. Dohlížel na nás jako rozhodčí Michal Moravec a po soutěži v Bernardstahlu (Český pohár se plaval za nás i v Polsku a Rakousku) to vzal domů do Hradce Jirka Kuřina taky přes Dunajskou Stredu.
Ta vlastní plavba nebyla tak zajímavá, velké věci se děly až po doplavání. Magda časem 24:05 stanovila nový světový rekord a my s Jakubem jsme se vklínili mezi oba bratry. Náročnější ale byla naše „resuscitace“. Naštěstí bylo hodně pozorných pomocníků a hlavně jsme mohli jít do termálních bazénů. Pamatuji si, že jsem měl z vody skoro hodinu vystrčený pouze nos a snědl pak skoro kilo z velkého a výborného dortu. Ten samý den plavali čtyři plavci ledovou míli v Bostonu.
Za dva roky po nás zvládli ledovou míli v Šamoríně Richard Nyáry, Eliška Podmelová a Radek Suchopa. Dalšími našimi mílaři byli Pavel Mikulášek, Michal Slanina a ještě před nimi Rosťa Vítek, tomu se v Blansku taky podařilo překonat světový rekord. V posledních dvou letech objevil ledovou míli Martin Klučka, před několika dny zaplaval již svoji druhou.
Petr
