Druhou únorovou sobotu se v Brně na Svratce v Jundrově každoročně koná Mistrovství České republiky ve volném způsobu. Pravidelně se této akce účastníme ve velkém počtu. Jednak proto, že je třeba organizačně vypomoci, a také proto, že mnoho našich plavců má šanci na zisk medaile.
Celý týden před akcí jsme sledovali teplotu vody, také předpověď počasí, abychom alespoň odhadovali, jak moc bude tentokrát Svratka ledová. Michal během týdne podával relativně optimistické informace, že voda se pohybuje kolem 2,5°C. O to větší byl pro některé šok, když v sobotu ráno oficiálně naměřili teplotu 1,8°C. Pro někoho pozitivní zpráva, že budou velké body, pro další děsivá informace, se kterou se musí nakonec stejně smířit a do závodu nastoupit.
Přiložili jsme ruku k dílu, kde bylo třeba. Osvědčené duo Magda a Eliška prezentovaly příchozí plavce, Radek Kurečka vše zpracovával na počítači, Vlaďka rozdělovala a rozdávala diplomy. Radek Suchopa odškrtával postupně přicházející Fidesáky a rozdával stravenky. Skupinka mužů v čele s Pavlem postavila u vody stany a na vodě vytyčili trať neméně zkušení borci Laďa s Fanym. Početná skupina děvčat se po skončení prezence ujala popisu a rozdávání čipů. Ředitel soutěže a hlavní organizátor Michal Moravec se ujal oficiálního zahájení nejdříve v restauraci a následně u vody.
Poté už nic nebránilo tomu, aby se ve 13 hodin odstartovalo na nejkratších stometrových tratích. Dvě kategorie dorostenců následovali plavci skupin Masters D a E. To nejkratší na začátek a pak se rovnou přešlo na nejdelší trať 750 metrů, kde letos startovalo celkem devět kategorií. Já už jsem zestárla do kategorie, kde na medaili šanci nemám, takže cílem bylo hlavně doplavat. To se podařilo. Dlouhá doba ve vodě pod 2°C udělala své. Hned na mole vypomohl vždy připravený a fotografující Martin Černý. Kolem stanu Evu „rozcházela“ neplavající podpora Jana Matuštíková (děkujeme za návštěvu 
). V následujících krušných chvílích se ve stanu zjevila Vlaďka, díky které jsem se dostala do provozuschopného stavu. I přesto, že Eva měla po doplavání dost práce sama se sebou, nezanedbatelná byla i její pomoc. Všem zúčastněným ještě jednou děkuji.
Pohled na rozmrzající „sedmsetpadesátkaře“ v salonku hovořil za vše. Mojmírova odpověď na dotaz, zda něco vyhrál, byla také velice trefná: „Já jsem vyhrál, že jsem přežil!“ A přesně tak bych to hodnotila letos také. V takových chvílích jsou nějaké medaile nebo body až to poslední, na co by člověk myslel. A je fajn vědět a vidět, že se můžeme spolehnout jeden na druhého.
Andrea