Slovenská epizoda za námi, pořád se o něco hraje

První březnový den roku jsme prožili v převážné míře na břehu jednoho ze seneckých jezer. Snaživí pořadatelé vždy jednou do roka opráší svoje vědomosti. Bez našich členů Lenky Nowakové a Michala Moravce se ovšem při vší úctě ještě ani po letech neobejdou. Přesto jezdíme do Sence rádi. V sobotu jsme vypravili dvacetičlennou genderově vyváženou výpravu.

Děvčatům to šlo mnohem lépe. Celá pětice se vešla na kilometru do první desítky. Magda pojistila výhru v kategorii, Ivonka se k ní opět přiblížila, Eliška Podmelová s Evou Laškovou se přihlásily do boje o pódium a statečná Hanka včera dokonce urvala vedení v kategorii (to „urvala“ je slovní obrat půjčený od pana Eduarda Basse, Hanka na Slovensku určitě nic nerozbila).

Věra na kilometr ještě nesmí, vyhrála ale trať 750 metrů, pátá byla Andrejka a suverénně největší výkon podala Vlaďka Fialová. Po téměř 24 minutách ve vodě byla sice unavená, ale radost z výborného výkonu jasně převažovala. Kratší trať a jistotu doplavání v časovém limitu zvolil nakonec i Ivan.

Tomáš Mikulík se k pódiu velmi přiblížil, Radek pojistil vedení kategorii. Náčelník osobním příkladem předvedl, jak se dá za dvě soboty dostat ze čtvrtého místa v kategorii na druhé. Mojmír Jančík měl poslední kolo hodně do kopce. Jožka zkusil kilometr, ale ten byl nad jeho síly. Jožka hraje dál, nedeprimovaný, ještě večer pohostil ve svém vinném sklepě plavce několika oddílů. Krokodýli Marek Halva a Ota Škrkal skončili na pětikile na druhém a třetím místě, doprovodili je Laďa a Helenka Pavézková.

V sobotu se plave v Náchodě, netradičně na jaře. Moc tam nejezdíme, ale předpověď počasí slibuje lepší zážitek.

Petr