Po skoro roční zdravotní krizi se naše Ája znovu ocitla ve své staré formě a na Zimním MČR v dálkovém plavání v Podolí si v neděli vyplavala první místo na 5 km trati. Zároveň si vyplavala limit na ME na Hvaru, který musí ještě potvrdit na Evropském poháru na Kypru.
Její předchozí období nebylo opravdu lehké. Pražská a pardubická klika vládnoucí na ČSPS jí to opravdu neusnadňovala. Dalo by se říct, že právě naopak. Již na MČR v Račicích si Ája od pana Jana Srba vyslechla, že končí. Sama to ale ještě neplánovala. Moc jí to svazoví funkcionáři psychicky neusnadňovali, spíše jí naznačovali: „Neděkujeme a už odejděte.“ Výsměšné pohledy a úšklebky z tábora Pardubic a Bohemians Praha byly nepřehlédnutelné. Zdravotní stav Áji se po prodělaném černém kašli stále nelepšil. Měsíční tréninky vždy vystřídala 14 ti denní antibiotika. Nemocnost nebrala konce.
Nicméně nevzdala to. Nevzdal to ani její trenér Jiří Vlček. Pořád věřil, že se z toho Ája vyhrabe a poplave zase svoje časy. To se v neděli povedlo.
Pravdou je, že jsem se na ten závod ani nechtěla jet podívat. Říkala jsem si, že to bude nejspíš poslední závod její kariéry, ale nahlas jsem to neřekla. Nakonec za mě rozhodl Milan. Ráno po závodech v Záříčí zavelel: „Jedem do Podolí!“ Neochotně jsem se tedy sbalila do Prahy. Závod začínal ve 14 hodin, my dorazili k bazénu ve 13:50. Začala jsem být trochu nervózní, ale byla jsem smířená s variantou posledního závodu. Když jsem v bazénu zahlédla opět stejné týpky – Pardubice a Prahu, neměla jsem dobré pocity. Těsně před startem jsme zařvali: „Ájo, pojeď!“ a ona se usmála k nám na tribunu. Byla jsem ráda, že mě Milan donutil jet. Aspoň budu u toho, když bude po závodě zklamaná brečet.
Prvních 200 m závodu se vyvíjelo tak, že Julie Pleskotová vyrazila v rychlém tempu vpřed. Na její rychlost zareagovala pouze Ája, ostatní závodnice rychlému nasazení Julči nestačily. Do 1000 m udávala Julča tempo, poté se ujala vedení Ája. Každou padesátkou se začala Julče vzdalovat. 1500 m plavala Ája časem 17:34,2, což je i na sólo závod slušný čas. Její plavecký projev vypadal dobře, nebylo to utahané, Mája mi přinesla z bufetu první točené pivo.
V polovině závodu jsem začala i trochu věřit, že by se mohlo povést splnit limit na ME na Hvaru, který byl svazem určen na čas 59:45,0. Pořád jsem si ale v duchu říkala, že to bude ještě dlouhé. Pivo bylo vypito, energii jsem mohla přenášet do Áji pouze telepaticky. Milan běhal u bazénu s foťákem, měřil jí mezičasy, otevíral prosklené dveře k bazénu a dělal průvan, aby se nad vodou dalo dýchat. Ája postupně nadělila hvězdě z Pardubic 100 m, což jí dodalo jistou adrenalinovou vzpruhu. Na čtvrtém kilometru se Ája o 100 m vzdálila i druhé Julči. Čas se Áje zastavil na čísle 59:22,2. Limit byl splněn.
V cíli Ája smázla Julču o 100 m a Lenku Pavlackou o více než 200 m. Mezi obě soupeřky se vklínila další nadějná Komeťačka Lucka Netrefová, která brala 3. místo v seniorské kategorii. Bylo vidět, že Kometa Brno jede.
I když jsem se narodila v jižních Čechách a Ája taky, musím Vám, moji milí přátelé, sdělit, že mám Moravu raději, než Čechy.
Po závodě Áji jsem se převlékla do plavek a šla se s ní vyplavat na venkovní padesátku. Jsem vděčná Milanovi, že mě vykopal z rezortu Pořešín, abych mohla sdílet ty krátké chvilky pozávodní radosti.
Zároveň děkuji Petrovi, že mě dokopal k sepsání tohoto sloupečku, i když jsem váhala.
Zapsala: matka V. Benešová
