Věnujte tichou vzpomínku kamarádovi Jakubovi, včera uplynulo deset let od nejsmutnějšího dne naší oddílové historie.
10.9.1987 – 30.10.2015
Kubáška jsem si všiml v hodinách tělocviku, vedl je Honzík Váně. Chodíval jsem si před prací zahrát s Honzovými žáky florbal. Bylo to v roce 2004, možná 2005. Kuba mně byl povědomý z bazénu, hrával tam, taky s Honzou, podvodní ragby.
Vylákal jsem pak Kubáška do Slavkova, o hodně později, v říjnu 2010. Hned se nám všem líbil, ragbisté žárlili, ale Kubášek už pak plaval jen s námi. Brzy taky dostal přezdívku, autorem byl Pavel Kouřil. „Kuba Hašek“ se špatně vyslovuje. A tak byl na světě Kubášek. Hned si vyplaval všechny třídy, všechno objel a na konci roku už byl zaslouženě nováčkem roku. Brzy zjistil, že v oddíle získal mezi členy několik tatínků a maminek, věkově i dědečků. A byl to syn i vnuk, který se nám opravdu vydařil.
Republikové medaile postupem času nepřibývaly, v jeho kategorii bylo vždy pořádně našviháno konkurenty. Ale úspěch slavila Jakubova píle, v Českém poháru měl vždy výborná umístění. V sezóně 2014/15 byl na pódiu znovu. Na konci roku 2014 dobyl Kuba svůj zřejmě největší úspěch, v Dunajské Stredě jsme 14. prosince s Magdou a Pékovci uplavali Ledovou míli.
Stačil s námi odjet jenom dvě květnová Chorvatska. Spíš my s ním, za volant nás nepustil, i když byl určitě hodně unavený. Takový byl vždycky. V létě jsme ho bohužel moc neviděli, v elektrárně začala odstávka. Celý národ se flákal na dovolených, my jsme „bulhařili“ na desítkách a Kubášek byl rád, že se dostal občas na koupaliště. Letos v srpnu na Račicích ale jednu medaili přeci jen stihl, dokonce z dálkového plavání štafet. Bronz získal s Hormonem, Míšou a Katkou Pavlíkovou.
Stihli jsme na konci léta s Radkem a jeho sestrou Lenkou a s Kubou odjet na Mali Lošinj a nahradili Kubovi to jeho upracované léto. A v půlce září jsme se v Senci v hospodě u Vlada Lysičana dívali na zahájení ragbyového mistrovství a s průvodcem Dežem procestovali ve dvou dnech celý Žitný ostrov.
Nejraději budu vzpomínat na poslední předvánoční víkend v roce 2014. Týden po té ledové míli nás Kubášek vzal až do Zagrebu. Byla tam derniéra koncertu chorvatského zpěváka Marko Perkoviče. Všechno nám zařídil, lístek na koncert i ubytování kousek od haly, o nic jsem se nemusel starat! Vytáhli jsme českou vlajku a čekali, co se stane. Chorvati nám ale nic neudělali, plácali nás po ramenou a pili si to svoje sladké pivo.
V prvních listopadových dnech se všichni marně snažíme pochopit, co se vlastně stalo. Začali jsme další zimní sezónu a čeká nás zřejmě další poklidná obhajoba. Přesto tušíme, že tahle sezóna už bude úplně jiná.
Kubášku, za všechno Ti děkujeme!!!
Petr Mihola
Poslední rozloučení se koná v pondělí 9. listopadu 2015 v 12:30 hodin v obřadní síni brněnského krematoria, Jihlavská ulice Brno.
Text oblíbené písně Kubáška – „Samo ljubav je tajna dvaju svetova“ od Marko Perković Thompson.
