Na počátku bylo Svaťovo:“…já mám nápad!“ Díky jeho „nápadům“ jsme už byli v Rovaniemi, Burghausenu a teď tedy i v Tallinnu.
Přesnou statistiku a podrobnosti všech mistrovství víte od Petra, já vám chci přiblížit naši tállinnskou pouť. Jsou to mé osobní dojmy a postřehy z cesty, závodů a města.
Vyrazili jsme ze Slavkova v neděli odpoledne. Robo, my tři slavkovské žabky, jak nás pěkně nazval Petr, a Svaťa. Náš řidič, ochránce, pomocník, fanda, buddy a původce všeho. Čekala nás dlouhá cesta přes celé Polsko, Litvu, pobřeží Lotyšska až do Finského zálivu. Skoro 1600 kilometrů. Po půlnoci už toho měl Svaťa dost, zastavil u malého motorestu a zdřímli jsme asi na dvě hodiny v autě, než nás vzbudili Pražáci. Teprve pak jsme si všimli, co se to míhá na stěnách za okny toho zařízení. Samá erotika na fotkách a videích. No, nikoho nenalákali, pokračovali jsme dál. Další větší zastávku jsme udělali až v Lotyšsku u moře. Zamrzlou hladinu jsme ještě neviděli. Díky silným mrazům a větru zmrzly vlny do ledových plátů a tenkých pichlavých jehliček.
Pokračovat ve čtení „Když jsme ten tállinnskej rybník naháněli…“