Náchod je daleko a na tamní soutěži je buď zamrznuto, nebo je tam v řece doslova tobogán.
Mělo nás jet rekordních 26, nakonec nás zůstalo 14 doma a Petr si na místě vybral vzhledem k bonitě soutěže a způsobu její organizace dobrovolně funkci nehrajícího kapitána. Ostatní si zaplavali v čase hluboko pod deset minut, aby pak nejméně dvojnásobek času věnovali vlastní očistě ve sprše a (marnému) praní znehodnocených plavek. Nejvíce spokojený byl Hormon, převzal na radnici od starosty za druhé místo kazetu se sedmi pivy v době, kdy se většina naší výpravy již blížila k Brnu. Vzhledem ke zřejmě již rozhodnuté soutěži oddílů tak nevadí ani větší bodová ztráta na hlavního konkurenta. Příští rok ale pojede do Náchoda asi ještě daleko menší výprava.
Pokračovat ve čtení „Náchodské řídké bláto se nám moc nelíbilo“
