Když jsem v dubnu psala tu děkovačku, na někoho jsem zapomněla. Připomínám si celé léto, že to musím napravit. Poděkovat se totiž sluší i našim nejdražším a nejmilejším – ať už to jsou manželé, manželky, partneři, partnerky anebo děti. Všem patří dík za to, že naši zálibu tolerují a všemožně podporují, přestože nás téměř po celý půlrok skoro žádnou sobotu doma nevidí. Děkujeme. Vydržte to prosím i nadále, anebo to raději zkuste s námi. Párů, které chtějí být o sobotách spolu, je v zimním plavání hodně.
Do nového ročníku jsme Slavkovem vstoupili báječně. Vyšlo počasí, vše klapalo jako na drátku, dobře to dopadlo. A hlavně zatím vedééém! Tak pojďme a plavme všichni dál. Jedééém!
V sobotu 7. října oživil poklidnou atmosféru slavkovského koupaliště ruch pocházející od zhruba dvou stovek účastníků soutěže Českého poháru v zimním plavání. Slavkov u Brna je lokalita s největším počtem medailistů mistrovství světa v zimním plavání, minimálně v České republice.
Loňské počty aktivních účastníků se navýšily téměř o čtyřicet. Velký podíl na tom má náš oddíl, za který nastoupil dlouho nevídaný počet čtyřiceti plavců. Všechny účastníky přivítalo nádherné počasí a rekordní teplota vody, která se nemusí opakovat příštích několik dekád. Potěšili nás nováčci Jakub Fojtů, Ivan Marek mladší a Radim Vítek. Po delším čase plaval Tomáš Mikulík.
Každoročně bývá zahajována první říjnovou neděli sezóna zimního plavání v Moravském krasu plaváním otužilců na podzemní říčce Punkvě. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se zde konal 75. ročník Memoriálu T. K. Divíška a 43. ročník Liškovy Punkvy. Od roku 2011 tuto akci organizuje náš brněnský oddíl a bývá o ni velký zájem nejen mezi oficiálně registrovanými zimními plavci, ale najdou se i zájemci z řad veřejnosti. Počet plavců, kteří mohou v říčce Punkvě plavat nebodovanou vzdálenost 100 nebo 300 metrů, je omezen na 150. Voda měla teplotu 10,7°C, byla tedy o stupeň či dva vyšší než v letech minulých.
Petr Mihola se netají koníčkem, z něhož ostatním naskakuje husí kůže. A to doslova. Na magistrátu pracuje jako technik na Odboru mládeže a školství, ve volném čase se však nezdráhá ponořit do ledové vody a účastní se mnoha akcí zimního plavání. Navíc má za sebou i velké dálkařské úspěchy, když zdolal Gibraltarský průliv a kanál La Manche.Celoživotní vášeň zažehlo léto 1980. „Bylo mi 18 let. Tehdy na Dobráku trénovali zimní a dálkoví plavci oddílu Lokomotiva, kteří se zimním plaváním v Brně začínali. Pamatuji tak úplný pravěk našeho sportu,“ říká nadšenec Mihola.
Jak vámi zmiňovaný pravěk vypadal? Byly čtyři tratě o vzdálenostech 100, 250, 500 a 750 metrů, které měly společný cíl. Většinou se plavalo po proudu. Za absolvované vzdálenosti se udělovaly body, a kdo jich v ročníku nasbíral nejvíce, stal se mistrem. Když jsem v roce 1982 chodil na průmku, objel jsem celou sezonu také. Zimní plavání od té doby urazilo dlouhou cestu, dnes již má oficiální pravidla a soutěžní řád. Ročně se koná 22–27 bodovaných soutěží. Právě u postupné evoluce tohoto sportu jsem byl v roli předsedy sportovně technické komise plaveckého svazu. Všechny inovace byly dílem brněnských plavců, v komisi jsem působil 26 roků.
V závěru dálkoplavecké sezony se mi uvolnily nějaké víkendy a namlsán dvěma račickými stříbry, navíc s předpovědí krásného počasí, jsem se rozhodl navštívit po mnoha letech mělické jezero. A když v době uzávěrky přihlášek jsem viděl tu fidesáckou sestavu – Michal Slanina jedoucí na místo sólo, Ivona Láníčková, Hanka Matýšková a já ve voze z Brna, věděl jsem, že to bude krásný den.
