V závěru dálkoplavecké sezony se mi uvolnily nějaké víkendy a namlsán dvěma račickými stříbry, navíc s předpovědí krásného počasí, jsem se rozhodl navštívit po mnoha letech mělické jezero. A když v době uzávěrky přihlášek jsem viděl tu fidesáckou sestavu – Michal Slanina jedoucí na místo sólo, Ivona Láníčková, Hanka Matýšková a já ve voze z Brna, věděl jsem, že to bude krásný den.
A skutečně to tak bylo. Pro cestu tam i zpět jsme zvolili možná trochu delší trasy, ale mnoho objevených vesniček, malých rybníčků a překrásných kapliček za to stálo. O legraci nebyla nouze, a tak jsme beze zbytku naplnili heslo každého správného turisty: „Cesta je cíl.“
A samotné závody pak byly opravdovou třešničkou na dortu toho dne. Voda tak akorát dvaadvacet stupňů, nefoukalo. Jen té zvláštní zelené řasy, která obarvila těla plavců do zelena mohlo být méně. Trať s jednou dlouhou rovinkou, lemovaná mnoha různě velkými (a hlavně žlutými bójkami) byla trošku orientačně náročnější. Někteří kličkovali o něco více než jindy, hlavně naše Hanka si dost stěžovala. I tak jsme si na pětce zaplavali moc pěkné časy, které však přisuzujeme spíše než nějakému enormnímu úsilí o něco kratšímu okruhu.
A na patnáctce, která končila až po našem odjezdu, byl pravděpodobně i Michal se svým časem spokojen. Ještě na pětce si vozil na zádech nestárnoucího Petra Matěnu. Ten ho nakonec neuvisel a připlaval dvě minuty po Michalovi. Já osobně tedy smekám před Michalem, s jakou chutí zvládá dlouhé tratě, ale i před Petrem, který je mi generačně velmi blízký.
Mnoho bodů jsme na oddílové konto nepřinesli a pravděpodobně nenaplnili přání náčelníka posunout FIDES o příčku výše, ale nám se ten den zdál jako hodně vydařený. A vy, kteří znáte mou pověrčivost a slabost pro devítku (bylo datum 9.9., měl jsem startovní číslo 27 a doplaval jako 18. muž – součty 9 a v celkovém pořadí ČP jsem se posunul do první stovky – jasně, že na místo 99. !!!), to ani nemohlo být jinak.
Hobík Honza Váně