Část stabilního kádru na Štěpána odpočívala. Do Prahy tak neodjeli Lubošek s chotí, Petřík Kunc, Helča a Pavel Mikulášek. Bez party Montenegro jsme i tak dosáhli čestné remízy na trati 750 metrů. Co projeli chlapi (16:20 na „kusy“, výborní ale byli Rosťa, Martin, bráchové Dežo a Ondrej, velký i malý Michal, Mojmír a Radek), to „nahrabaly“ děvčata Magda, Zuzka, Jana, Helenka a při své pražské premiéře i Vlaďka.
Vlaďka udělala moc dobře, že do Prahy jela. Přesto si nešlo nevzpomenout na rousínovské „Zubejdy“ Blanku a Hanku a taky na Elišku. Jinak ale bylo v sobotu domácích pětinásobně (!!) víc. Prohráli jsme ale pouze o 617 bodů, s tím se tak nějak počítalo. Chyběly nám dvě 750 metrové trati a hlavně schopnosti Riša Nyáryho pro vloženou soutěž „Pohár primátora“. Na Ivetku Novákovou totiž nestačil ani výborný výkon Martina H. Homolky. Tím pádem jsme podlehli těsně 11:12 pardubickým děvčatům. I tak zavládla v našich řadách spokojenost. V televizních novinách jsme pak ocenili nadhled a humor vítězného Rosti. Příště se k tomu postavíme jinak. Těm vánočním bojovníkům z Prahy je potřeba poděkovat. Příště tam ale pojedeme v silnější sestavě.
26. prosince 1980 jsem v Praze plaval poprvé. Měl jsem úplně jinou roli. Současný trend zimního plavání jsem nasměroval asi správně. Pokud bych se choval jinak, možná by byl úplně jinde i náš sport a kdoví, zda by se u toho potkala tato naše současná parta. V polovině soutěže máme spolehlivý náskok a vypadá to, že by na nás nějaké poháry mohly zbýt aspoň na konci sezóny.
Text: Petr Mihola