Reportáž Tomáše Kovačky – vítěze své kategorie v druhém ročníku Krythlon 2016.
Nápad, zúčastnit se Kryathlonu ,se v mé hlavě zrodil přesně před rokem, když jsem v rádiu slyšel zprávu o úspěšném prvním ročníku.
Že se jedná o šílený podnik mi došlo při odpovídaní sousedům na dotaz: „ Kam si chystám lyže, když je 10°C nad nulou“. Na mou odpověď: „ Do Prahy a navíc tam budu plavat“ jen nechápavě zavrtěli hlavou a mumlali něco o magorech. Kostky již však byly vrženy a nic už mé rozhodnutí Kryathlon zkusit nemohlo zvrátit.
V neděli ráno jsem vyrazil ku Praze. Příjezd na chuchelské závodiště byl impozantní. Na dráze běhali koně, na sněhovém oválu zase lyžaři. Po nezbytných formalitách jsem dostal od usměvavých dam startovní číslo a vydal jsem se vyzkoušet lyže na lyžařském oválu.
Po několika kolech jsem naznal, že lyže jedou skvěle, máza je na lyžích dobře zvolená a stav trati vzhledem k teplotám uspokojivý. Nezbývalo mi tedy nic jiného než připravit si věci na závod, prohlédnout mokré depo a místo startu plavecké části.
Moje dobré rozpoložení však nemělo dlouhého trvání. Zvyklý na skromné brněnské zázemí (malá šatnička do vody pár metrů ) jsem byl překvapen ze vzdálenosti k místu startu a řeka Vltava no to se nedá s naší Svratkou vůbec srovnat!
Pln pochybností jsem se vracel na chuchelský stadión a přemýšlel jsem o vzdálenostech, které budu muset uběhnout, jestli se neztratím v průchodech strakonické výpadovky a hlavně z šířky Vltavy, nikdy jsem v tak široké řece neplaval. Co si mám vzít na sebe? Jak se převlíkat v průběhu závodu? Ponořen do vlastních myšlenek jsem očekával začátek závodu.
Konečně! Pořadatel zavelel ke společnému odchodu k řece a uložení věcí do mokrého depa. V této části musím pořadatelům vyslovit velkou poklonu. Bez připravených očíslovaných košíků a sáčků bych se domů vracel polonahý!
Takticky jsem poskládal věci přesně podle pořadí oblíkání netuše, že po vylezení z vody, byť o dvě čísla větší než normálně, je stejně neobléknu. Příští rok použiji oblečení amazonských indiánů.
Stoupající adrenalin v mém těle dával tušit blížící se start první vlny a bylo načase připravit se na vstup do vody.
Start! Mocné záběry! Závodníci snažící se urvat co nejlepší pozici! Samozřejmě, že nezůstávám pozadu a snažím se držet bleděmodrých čepiček konkurenčního oddílu. Vidět ze břehu to vaření vody musí být zážitek. Vylézám z vody a přebíhám do mokrého depa. Vyzkoušená rychlost převlíkaní doma v klidu a suchu bere rychle za své. Trvá to celou věčnost! Michale opravdu moc díky za radu s botama! Tkaničky bych si asi opravdu nezavázal.
Vybíhám a cestou k otočnému bodu potkávám polonahé běžce, kteří už směřují k chuchelskému stadiónu. Běh není moje nejsilnější stránka, ale když mě předběhne mladičká slečna z pardubického oddílu pochybnosti o mé rychlosti ještě vzrostou. Konečně stadion! Přezutí do lyžařských bot je otázkou okamžiku. Nasadit rukavice, vzít si hůlky s běžkami a můžu vyrazit. Mám před sebou jen devět třistametrových kol.
Sníh od rána znatelně změknul. Lyže se boří!!! S přibývajícími běžci se lyžařský okruh pěkně zaplňuje. Objevují se první kolize a zlomené hůlky. Kdosi mi přišlápnul hůlku! Ohromná bolest v levém rameni! Levá ruka zůstává kdesi vzadu a jen bunda zabránila jejímu úplnému odtržení od zbytku těla.
Vběhnu do posledního kola. Můžu jen děkovat za super nápad s počitadlem bez něj se motám na okruhu dodnes. Vnímám pouze Standu Bartůška. Vykládá do mikrofonu něco o ledňácích a nahých kolínkách. Ach jo! Asi už jsem úplně mimo. Konečně cíl! Hurá mám to za sebou! Od pořadatelů dostávám zmrzlinu. Opravdu výtečný nápad!
Jdu se převléknout a zabalit si. Přichází mi SMS. Celkově devátý ve své kategorii PRVNÍ??. Nevěřícně zírám do mobilu. Paráda! To jsem tedy nečekal. Při cestě domů začínám přemýšlet o dalším ročníku.
Moc děkuji pořadatelům za skvělý závod.
Tomáš Kovačka
foto: Jiří Kuřina (https://www.facebook.com/jkurina/media_set?set=a.1160722160606490.1073742021.100000061516962&type=3)