V sobotu ráno vyráží z Českých Budějovic 2 obsazená auta. V jednom jede celá Čapí rodinka a teprve až čas ukáže, jestli malá Čápata půjdou ve šlépějích rodičů, nebo jestli je tyto sobotní výlety od zimního plavání zcela odradí. V každém případě v nich zanechají informaci, že sport a s ním leckdy spojené odříkání a dřina do života patří. Druhému autu velí ostřílená plavkyně Vendulka a udává po cestě rady a pokyny. Je potřeba dodat odvahu a znovu a znovu vysvětlovat pravidla 3 nováčkům. A taky přesvědčit Jitku na 750 m. Vendy zvládá všechno, však ji znáte, jak umí zmanipulovat. Nováčci začínají pomalu litovat, že má voda nad 4 stupně a oni nemají možnost si vyplavat třídu. Jitka už je smířená se 750 m a remcá o poznání méně.
Na místě se vítáme s otužilci ze všech koutů republiky, nejsrdečněji pak s ostatními členy FIDESU. Martin Hanáček si počítá svoje ovečky a předává každému stravenku na oběd. Svět je malý a cesty v životě se různě prolínají. Pyjaviččí nováček Lucka se potkává s Michalem Slaninou – tentokrát ne v judu, ale jako členka FIDESU. Určitě ji před prvním závodem povzbudila Michalova slova: „Judo jsem vyměnil za plavání a jsem spokojený.“ Společně pak ochutnáváme z bohatě připraveného rautu a vyčkáváme pokynů o popisu a předávání čipů, které jsou trošku zmatené a se zdržením.
Den postupně spěje ke startům. Voda má krásných 6,1 °C, vítr nefouká, jen to sluníčko nechce vykouknout. U vody si přebíráme čipy a jsme rádi, že tu máme Martina, který nám je pomůže upevnit a tak snad eliminujeme strach z jejich utopení. Na stejných tratích se startuje s 5 min posunem a vše bravurně řídí Míša Moravec. Závod utíká bez komplikací. Ke spokojenosti plavců přispívají 2 velké vytápěné stany. Radost po doplavání vyzařuje z každého soutěžícího.
Jednotlivé výkony již zmiňoval Martin. Celkové 3. místo v bodování Primátora rozhodně není ostudou, na soutěž přijelo jen 16 plavců a z nich 4, kteří nemají vyplavanou třídu a mohou plavat jen 250 m. Chvíle slávy si užili nejen plavci, kteří dosáhli na stupínek, své osobní vítězství si prožili i ostatní. Např. Markéta Čápová, která poprvé dala kilometr ve vodě do 8 st. a jako jediná prsařka (Martina Hanáčka nekopla!) zvládla dlouze naměřený kilometr v limitu. A vlastně i všichni ostatní, kteří plavali a nezalekli se klesající teploty vody. Každý po odplavání máme to svoje vítězství, pro které to děláme. Rozdáním medailí a bodů to však nekončí. V myslích plavců zůstává odplavaná soutěž dál. Přináší mnoho pocitů a myšlenek. Každý z nás si uvědomuje, že podpora kolektivu, vzájemné předávání zkušeností, nadšení nováčků, dřina, odvaha a pak neskutečná radost po skončeném závodu k zimnímu plavání bezesporu patří. Soutěž v Plzni se vydařila a pro mnohé z nás bude patřit k těm, na které se rádo vzpomíná.
