Strč tu hlavu do vody,
vždycky v minulosti znělo ze břehu od kolegů, ale jak? Ledová voda řezala a až pálila do čela a potopit to nešlo, určitě ne hned po startu. Aspoň prvních 200 metrů, než se zadařilo, a někdy ani to ne. Použití neoprenové plavací čepice se zapínáním pod bradu trochu tu bolest mírnilo, Andrej na ni nedá dopustit, ale i tak mi to trvalo tři sezóny…
Je opět sobota, desátý závod v pořadí, Choceň Peliny, řeka Orlice. Beru dvě bílé fides čepičky, špunty do uší, brýle, zavazuju plavky a v kabátě čekám na start. Dnes nejdelší trať, 750 metrů, se plave jako poslední, po očku sleduju, jak se vrhají do vody plavci na kratších tratích. Stovku si plavou na pohodičku až na jedno turbo, co prosviští do cíle kraulem – je to náš dorostenec Marek, který si dnes díky vodě o teplotě 2.5°C úspěšně vyplaval III. otužilecký stupeň.
Začátek prosince patří tradičně i Mikulášovi a čertům, letos Mikuláškovi, dvěma andělům, nechyběl ani čertík Bertík. Jeden anděl zůstal na břehu, aby se mu nerozmočila křídla, a zbytek bandy si dal stovku i se svatozáří. Bertík se pak raději zašel umýt, aby se ho rozhodčí nelekli.
Na 250 m nastupuje pět našich nováčků a získávají II. stupeň, bezva, gratuluju! Nováček Petr se převlíká spolu s Ivonkou pod stromy a snaží se vyhnat mráz zalezlý pod nehty. Tak si vzpomenu, jak jsem se kdysi kolegů ptal, jestli jim taky brní špičky prstů po závodech od soboty až do středy? S úsměvem se na mě tenkrát v únoru podívali, přátelsky mě poplácali po ramenou a hlásí – klid, mladej, počkej do května, ono to zmizí samo! No potěš…
Na pětikilo někteří startují ze stanu, Michal drží stopky pevně a ulitý start ho nezajímá. Ale stíhají to Martiny obě, stejně jako Vlaďka, Lubošek, Jiří i Laďa. Nováček Václav je holkám k ruce a ochotně pomáhá po doplavání.
Sedmsetpadesátku začínají ti nejrychlejší, s přehledem vítězí Lukáš Grábl, Michal Slanina je druhý. Magdě křižuje dráhu Renča, mezitím doplavává Radka na druhém místě a Magdička doplave až za Renčou.
Je 76 přihlášených plavců na nejdelší trať, plavou ve dvojicích a startuje se v minutových intervalech. Vendulka se těší, že si to rozdáme spolu, ovšem start nám komplikují vylézající plavci. Pořadatelé tady mají jen dva žebříky a ty jsou ještě 15 vteřin do startu obsazené. Pouštím Vendulku první, nemám rád takový rychlý starty, raději chodím do vody trošku dřív, ale tady s poslední šprušlí žebříku zazní i startovní píšťalka. STRČ TU HLAVU DO VODY! Tak na to si už ani nestíhám vzpomenout, v krásně průzračné vodě vidím jen bublinky, jak Vendulka čeří vodu přede mnou. Tři sezóny mi trvalo, než jsem byl schopnej strčit tu hlavu do vody, a letošní sezóna je první, co plavu všechny tratě poprvé v ledové vodě kraulem a co se mi tu hlavu daří držet pod vodou bez problému. Taky děkuju holkám, mým trenérkám, že mě naučily plavat i bez skřipce na nose. Občas si nechtěně usrknu trochu vody z Orlice, ale mám tak zmrzlou pusu, že ani nevím, jak chutná.
Náš nový Michal na mě po doplavání navlíkne kabát, je mi oporou a zaváže mi i moje dlouhé tkaničky na botech, díky. Naši méně zmrzlí oblíkají ty více zmrzlý a chodí s nima po parku, ať se zahřejí. Michal se mě ptá, jestli je vše ok a jestli ještě něco potřebuju. Sám su překvapený tím, že po doplavání i mluvím, možná je to tím, že jsem byl ve vodě jen něco málo přes patnáct minut. Potřebuju ženskou na zahřátí, překvapí ho moje odpověď. Někoho na zahřátí v tu samou dobu hledá i Markétka a padne mi do náruče pod kabát. Vendulka s Jitkou ji pak vystřídají a nakonec dovedou ze stanu i zmrzlou Libušku. Tu zahříváme svorně čtyři zároveň, to už není sendvič, ale dvojitý hamburger. Helča se klepe ještě v jídelně, stačí jen držet lžíci a polívka se míchá sama.
Náčelník během dne rozdává nové velké fides ručníky a zimní čepice, děkujeme! Pavlův anděl s pěti „M“ (jak to bylo? Moje Milovaná Manželka Magistra Markéta Mikulášková, to už je šest m…) rozdávala sušenky. Všeci kolem sebe rozdávali úsměvy, a že z 35 plavců jen dva nebodovali, je vzhledem k teplotě vody úspěch.
Těším se na všechny zase u vody nebo na tréninku v bazénu.
Čao Martin
