V roce 1981 byl v Československu v porovnání se současným stavem v dálkovém plavání ještě pravěk. Během sezóny se několikrát plavala kombinace 5, 10 a 20 km, tedy bez současných „soft“ tratí. V kalendáři měl pevné místo říční závod Vrané – Praha na 12 kilometrů a v podobné teplotě vody na startu. Od roku 1976 se plave i v Brně. V deštivé sobotě 25.července 1981 se na start desítky postavil i student průmyslovky Petr Mihola z oddílu Lokomotiva Brno. Zhruba před rokem se teprve seznámil s prvními členy oddílu. Předsedou Antonínem Nollem, strojvedoucím Milanem Šafaříkem a hlavně svými nejvýraznějšími mentory, dr. Mirko Fuksíkem a Béďou Hanušem.
Petře, jaká byla tvoje příprava na první desítku?
„V první zimě jsem odplaval všechny trati, předseda Noll mně přidával pozvolna. První pětistovku jsem měl v Náchodě, první trať 750 metrů v Bratislavě. Kilometr tehdy právě nebyl a limit byl jen dvacet minut. V létě jsem nejprve odplaval pětky v Jevišovicích, na Rozkoši a v Plzni – Liticích. Na začátku prázdnin jsem zvládl Vrané – Praha, poprvé a naposledy, závod pak zrušili kvůli jezu v Modřanech. V Brně tehdy pršelo, voda měla 19°C, na lodi jsem měl tátu a ze současného hlediska poznání zajímavé věci – čokoládu, grepový džus a podobné nesmysly. Béďa Hanuš tehdy psychicky moc nepomohl. Řekl, že je zvědavý, jestli vůbec uvidím hrad Veveří. On vzdal tu desítku rok předtím. Do obrátky to ještě šlo, poslední dva kilometry už byly hodně „v transu“. Poslední jsem ale zdaleka nebyl. Tehdy se vyhrávalo za tři hodiny, můj čas byl 4:29,47 hodiny. Po doplavání mě z vody vytáhli Michalové Šindelář a Vymazal. Včera si na to už Bery nevzpomněl. Myšák by si vzpomněl, akorát už bohužel odešel. Čtení starých výsledkových listin je vůbec čím dál smutnější. Zůstal jsem tehdy ležet na tom dlouhém mole na Lodních sportech. Po chvilce jsem vstal a sám odešel.“
Neodradil tě takový zážitek?
„Druhý den jsem plaval na Dobráku! Úplně sám, bylo zavřeno. Ale už mě tam znali a tak jsem plaval. Do konce sezóny bylo těch startů celkově 11, další desítka byla ale až za rok, zase v Brně. Táta opět vesloval, bylo vedro, čas byl tehdy 3:48,35. Tonda Noll a táta byli nejvíc happy, tehdy se to tak ale neříkalo.“
V Brně jsi plaval i jiné trati…
„Startoval jsem na 20 kilometrů v roce 1986 a 1990. Rád vzpomínám na rok 1988. Byl jsem asi 14 dnů inženýr a poprvé se plavala patnáctka. Tehdy jsem rychle zvládl diplomku a hodně trénoval. Plaval jsem dlouho ve vláčku s Michalem Moravcem a Béďou Hanušem. Nešli setřást! To už jsem byl Univerzita a chtěl jim uplavat. Po deseti kilometrech se Michal zastavil na občerstvení a do cíle chytil 15 minut sekeru. Béďa se ale držel výborně a dostal jen necelých pět minut. Táta totiž lhal, jak když tiskne. A já pořád sprintoval, přitom byl Béďa už 200 metrů za mnou. Byl jsem tehdy třetí za 4:47,35. Ten čas jsem zlepšil až za 14 let, před druhým kanálem. To bylo 4:46,30. V roce 2006, před třetím kanálem, jsem to dal za 4:39:11. To jsem měl v tom roce naplaváno už skoro tisíc kilometrů. Ještě dlouho předtím, tak 1996, byla velká novinka, Red Bull. Strašně jsem tomu tehdy věřil a měl jsem druhou půlku rychlejší jak první! Poslední patnáctku jsem měl v roce 2017.“
A jaké to bylo vlastně letos?
„Všechno už je úplně jiné. Místo horizontu a parníků se musí hlídat bójky. První dvě kola bych to nejspíš popletl, naštěstí tam byl se mnou Radek. O tu trajektorii jsme se rovnoměrně podělili. Střídali jsme se na téměř stejných místech, asi čtyřikrát v každém kole. Radek podal výborný výkon, jel letošní první desítku. Já už jsem letos jednu měl. Ve druhé půlce závodu se pletli pětkaři, pak zmizeli do cíle. A pak se pletl kilák. Snažil jsem se ty naše borce a borkyně průběžně kontrolovat. Magda si nás s Radkem našla a přivezla mně gel. Před 40 lety jsem se staral pouze o brýle, plavky a čepici. Pod paží jsme se mazali modrou indulonou. Startovné bylo tehdy deset korun, vstup na Lužánky pět a dráha na nich stála šedesát. Všude se jezdilo vlakem, ten byl zadarmo, byli jsme oddíl Lokomotiva Brno. Teď je to všechno minimálně 20x dražší. A plavci, za které zodpovídám, by zaplnili dva autobusy.“
Petr dosáhl po 40 letech od prvního startu téměř o půl hodiny lepšího času než při své premiéře. Z vody mu v neděli pomohl Ondra Smisitel, který se narodil až 13 roků po jeho první brněnské plavbě. Petr pamatuje soupeře o víc než 40 let starší a v současné době už má soupeře o víc jak 40 roků mladší. Těší a mrzí ho současně, že je aktuálně druhý nejlépe bodující plavec oddílu.
25.7.1981, sobota 10 km Lodní sporty – Zouvalka a zpět 4:29:47
11.7.2021, neděle 10 km Okruh ČVK – hráz se plaval 6x 4:00:06,5.
Pavla Faltýsková