Kovidové období má hodně omezení a nedostatků. Rychle jsem si zvykl na to, že se nemusí nikam jezdit. Jezdit na závody je fajn, pokud to není devět týdnů po sobě. Taky nevidíme některé „oblíbené“ sportovce z jiných oddílů. Za největší přínos považuji to, že na nás měla čas Lenka. V jarních měsících jsme trénovali chůzi (a často dost rychlou). V jundrovské oboře zná Lenka všechny trasy a má to tam ráda. Já ne, je to zkraje hodně do kopce. Okolo Prýglu je pořád vidět na vodu (měnila skupenství a bylo to často poetické). Tato suchá příprava se podaří v létě zúročit, jen ještě nevíme jak moc.
Lenka už zase začala učit plavání. A plavčíkovat na Riviéře. A taky „pískala“ na mistrovství ČR v Ústí nad Labem. Na Klíši to znám, v dlouhé hale vypadá bazén dlouhý tak aspoň šedesát metrů. Pak ale skočíš do vody a plave se už celkem dobře. A po doplavání je hned vidět čas a pořadí. Mám to v Ústí rád.
Dejme ale slovo Lence.
„Mistrovství trvalo nezvykle jen tři dny…“
„Je to tak, bývalo to čtyři dny. Ale takto se nemusely odehrát různá ta testování. Rozplavby byly rozděleny na rychlé a pomalé, mezi nimi byla krátká přestávka. A odpoledne finálový blok. Takže jsme byli na bazéně sice jen tři dny, zase o to déle.“
„Jaké funkce jsi měla v jednotlivých dnech?“
„Rozhodčích FINA bylo asi osm, neznám všechny „jedničky“ z Ústí osobně. První den jsem byla vrchní rozhodčí, druhý den vrchní obrátkový na vzdáleném konci a třetí den stylový rozhodčí. Střídali jsme se na funkcích s kolegy Imryškem, Kočovským, Netrefovou.“
„Jaký zážitek byl pro tebe nejsilnější?“
„Bára Seemanová zaplavala český rekord na 400 metrů, z plného tréninku, čas 4:08. Některá finále byla divácky velmi atraktivní. Všechny překvapil dorostenec Gracík, porazil na motýlka všechny, včetně Šefla. Honza Micka má olympiádu jistou, nejelo mu to ale úplně podle představ.“
„A co bylo naopak nejhorší?“
„Příšerné vedro na bazénu! Nefungovala klimatizace.“
Osobně se domnívám, že na bazénu bylo dobře. Jenom Lenka si ještě neuvědomuje svůj nárůst otužilosti.
Petr