Už několik let u nás probíhá úspěšná a hojně navštěvovaná akce Běh Slavkovem. Pro děti kratší trati, hlavní závod na 10 km a nesoutěžní běh na 5 km. Okruh 2,5 km ze zámeckého nádvoří parkem a alejí zpět k zámku. To byla výzva! Ne že bych byla běžec, ale ráda chodím rychle. Když jsem se ujistila, že běžet není podmínkou účasti, přihlásila jsem se za Fides Brno a vzala na sebe oddílové triko. Na zámeckém nádvoří jsem předstírala, že jdu fandit synovi a jeho ženě triatlonistce, ale ve Slavkově nic neutajíš.
Nejdřív pustili desítku a o pět minut později pětkaře. Aspoň po startu jsem se před diváky dokopala k poklusu, abych nevypadala trapně, pak už jsem najela na svůj rázný krok. První desítkáři mě míjeli ještě v parku zhruba po kilometru, většina mě předběhla víckrát. Ale ať. Šlo se mi dobře, slunko svítilo, lidi povzbuzovali. A moje dvě vnučky seděly na občerstvovačce a valily na mě oči, že jsem jim dopředu nic neřekla. Do cíle jsem opět vplula lehkým poklusem šťastná, že jsem to zvládla a je to za mnou.
Mám dva zážitky. Před startem se na mě usmívala drobná, pružná běžkyně, která mi připadla velmi povědomá. Dvakrát mě ještě předbíhala v parku a pak mi to došlo. Naše hodná a milá paní doktorka Hrabovská ze sportovního. Neměla bílý plášť, tak mi to trvalo. Myslím, že byla třetí žena v cíli.
No a pak můj čas. Počítala jsem, že to bude 50-55 minut, ale jsem soutěživá. Jak říká Petr „bouchly mi saze“ a já došla za 44:52 minut. V kategorii ZX první (neboť jediná!), celkově poslední, deset minut po té přede mnou. Ale stálo to za to.
A tak byl Fides na Běhu Slavkovem.
Vlaďka