První březnovou sobotu jsme se vydali na Senecké jezera. Agilní pořadatel Vlado Lysičan zorganizoval současně i závod slovenského poháru. Udělal moc dobře, protože českých plavců nebylo ani sedmdesát. Slovenských bylo zhruba stejně a potvrdili vzestup zimního plavání na Slovensku nejen počty, ale i svými výkony.
Z 18 našich závodníků se při teplotě vody nad osm stupňů postavilo patnáct na start nejdelší trati. Nejlépe se dařilo tradičně Michalovi, který doplaval na třetím místě. Ovšem v redukovaném pořadí českého poháru Michal závod vyhrál a opět navýšil svoji výhodu nad ostatními konkurenty v souboji o absolutní pořadí. Honza už ladil na Estonsko a skončil třetí. Na ženském kilometru táhla oddílový vláček Eva (v poháru čtvrtá) a za ní se seřadily Ivonka, Danka, Jana, Hanka a Helenka.
„Estonců“ jsme měli ve výpravě šest, ta druhá šestka se včas omluvila a setkáme se až zítra ráno na letišti ve Vídni. Na palubě letadla se potkáme se sestrami Klementovými, Rišem Nyárym (včera vyhrál kilometr), Dežim Pékem (včera vyhrál 750 metrů) a dalšími známými plavci.
Aleš šel na 750 metrů a skončil sedmý za šesti slovenskými plavci, takže vlastně v českém poháru vyhrál. Pavel byl šestý a Vlaďka čtvrtá. Kratší trati od 500 metrů dolů jsme vynechali, mezi domácími byl o ně velký zájem.
Akce se pořadatelům vydařila. Přispěl k tomu i výkon rozhodcovské dvojice Moravec & Nowaková, za časomírou vše jistil Tomáš Kozubek.
Příjemná byla zastávka na zpáteční cestě v Zaječí. Paní Vlaďka už pro nás není Colombova manželka. Nabídla nám výborné občerstvení a Jožka nám ukázal svoje podzemní království. Ve vinném sklepě utíká čas zhruba desetkrát rychleji než v normálním světě. Odolali jsme i těmto nástrahám, poděkovali a omluvili se za rychlý úprk.
Dopisuji tento článek, ještě jeden na mě čeká, v kufru nemám ještě ani jedny fusakle a Kariho je třeba převézt na jarní byt. Ještě, že ten Radek souhlasil se zrušením nedělního tréninku.
Petr
