Autor: Andrea Matute Portugal

Premiéra ve Slavkově

Slavkovské slunce tentokrát, 8. října 2022, nevyšlo. Plavci se po bezmračném týdnu sjížděli do pošmourného, mlhavého dne. Naštěstí teplota vody zůstala těsně pod 15°C.

Slavkovským závodem začínají bodované soutěže a jako jediný (nepočítáme-li MČR v Podolí) probíhá v plaveckém bazénu. Oproti hromadným startům na otevřených vodních plochách má výhodu, že plavec má svoji dráhu, na níž nemusí hlídat bójky a strkat se se soupeři. Ale stane se to někdy i zde.

Pokračovat ve čtení „Premiéra ve Slavkově“

Michalova pastvinská desítka

Předposlední dálkoplavecký víkend měl na svém programu 2 závody. V sobotu se plavalo na Labi v Kolíně, v neděli proběhl tradičně závod na Orlici v Pastvinách. Vybral jsem si nedělní termín a závod na Pastvinách. Byl jsem jediný zástupce oddílu na závodech v tomto víkendu.

Trať ani nemohla být jiná než 10 km. Okruh byl naměřen na 1 km, plavalo se tedy celkem 10 okruhů. Byť je Orlice v létě ne vždy čistá, překvapilo mě, že bylo vidět relativně hluboko po hladinu. Co se počasí týče, tak všechny plavce přivítala velká oblačnost, která po celou dobu závodu zakrývala slunce, chvílemi se zvedl lehce vítr a hrozilo nebezpečí deště. Déšť nakonec během závodu nepřišel.

Pokračovat ve čtení „Michalova pastvinská desítka“

Situační zpráva ze závodu mistrovství Evropy Masters 3 km v Římě

Nejdříve nám odkontrolovali nehty, a to i na nohou. Potom nás potiskali číslicemi, které nejdou umýt, a tak mi musíte dát startovní číslo na Slavkově 742. Rozdělili nás na 4 vlny s rozestupy cca šesti minut. Vlny byly označeny barevně čepičkami. Já nafasovala červenou, i když jsem chtěla růžovou. Ale tu dostaly baby nad 60 let.

Potom nám vysvětlili okruh, který měl 3 km. Dosti se to podobalo závodu ve Veselí nad Lužnicí – obdélník o stranách 1,2 x 0,3 km. Okolo břehu tam 1200 m, na boji do moře 300 m, 1200 m zpět a 300 m na cílovou desku.

Pokračovat ve čtení „Situační zpráva ze závodu mistrovství Evropy Masters 3 km v Římě“

Před dvaceti lety jsme dosáhli prvního úspěchu na kanále

S Ríšou Haanem a Jirkou Valešem jsme na konci července roku 2002 odjeli na náš druhý La Manche. Početná skupina doprovodu včetně štábu dvou borců z brněnského studia České televize dorazila po týdnu.

Lodivod Michael Oram se synem Lancem připravili obě lodi – Sea Satin a Aegean Blue a čekalo se na jejich povel. Start byl nakonec v úterý 30. 7. v odpoledních hodinách (14:36 moje maličkost, 14:38 Ríša). Nebyl to od lodivoda úplně dobrý nápad. Užili jsme si několik lokálních bouřek, které měly zásadní vliv na kondici doprovodu a samozřejmě poznamenaly také výkon obou plavců. Ríša pak tvrdil, že nikdy nezažil nic horšího. Ve vodě vydržel 11:20 hodin. Po 45 minutách mě lodivod Michael vysvobodil. „Start v tomto počasí je moje selhání, máte dva pokusy do pěti dnů zdarma.“ Dárek ve výši zhruba 140 tisíc jsem neodmítl a svůj pokus ukončil v čase 12:05 hodin. Museli mě přesvědčovat, že Ríša už taky neplave. Ten údaj 12:05 stojí za zapamatování.

Pokračovat ve čtení „Před dvaceti lety jsme dosáhli prvního úspěchu na kanále“