Do Horní Cerekve jezdíme rádi. Není to ještě tak daleko a domů se dostaneme za světla. Jihlaváci mají za sezónu jeden závod (a ne jak my, čtyři jen za říjen), takže si s ním vyhrají.
Sehnali sponzory a od těch dostali mnoho různých pochutin. Startovné i tak vyladili na 290,- Kč, ale za něj byl po vstupu do areálu už prakticky komunismus. Někteří jedinci se tak mohli před startem i mírně přejíst.
Nás více zajímala sportovní stránka akce a po mírných kovidových peripetiích jsme už nastupovali na jedinou mužskou rozplavbu na jeden kilometr. Začalo to dobře. Michalovi uplavali klasicky jen bratři Polanští a skončil třetí. Nová posila Jaromír obsadila 12. místo, Petr byl 15., přes léto sportující Pavel 18. Hned za ním skončil Radek a řekl si o výhru v kategorii 60+. Ještě o něco líp to dopadlo na kilometru žen. Magdě podle očekávání uplavala Šárka, nicméně ona velmi bezpečně odpojila Sandru Kazíkovou. Nová posila Natálka byla šestá, Václavka 11. (ještě, že nám nějaké ty holky z „jihu“ zůstaly), 14. Jarmila ve slavkovském minisouboji uplavala patnácté Janě. Na 750 metrové trati byla Andrejka šestá.
Pak většina odběhla k občerstvení a bohužel propásla dojezd pětistovky. Matěj v těsném dojezdu porazil nejen o dva roky staršího Jíchu, ale i o generaci zkušenějšího Ondru Péka.
Bylo nás jenom 22. To je méně než před dvěma lety, ale mnohem víc, než bylo před týdnem v Jičíně.