Pro 51. ročník Brněnského kilometru otužilců a současně pro MČR ve volném způsobu (moje tuším patnácté) zvolil Michal nové místo. Místo se líbilo náčelníkovi, první kroky ale udělal Pavel Šimek. Svratku jsme neopustili, jen se posunuli zase o kousek níž po proudu. V krásné lokalitě u výletní restaurace Na Piavě, v místech, kde je vybudované molo a řeka plyne v širokém, pro sobotu zmírněném toku koryta, se závody opravdu vydařily. Přispěly k tomu nejen výkony závodníků a rozhodčích, ale i skoro jarní slunečné počasí a diváci na mostě i na protějším břehu.
Díky Petrovým motivačním mailům a Michalovým předem rozeslaným písemným pokynům každý věděl, co má na starosti, a všechno jelo jako na drátku. Všichni dbali na oddílový dress code, modraly se čepice, mikiny i trika – modrá šlechta v pohotovosti. Brzy stály u vody stany, rýsovala se trať, připravoval se sál, probíhala registrace, odhlášky i nové přihlášky, kontrolovaly se diplomy, vypisovaly nové, zkrátka normální předzávodní zmatek. Ale zvládnutý. A stejným fofrem bylo po závodech vše uklizeno.
Moc těch nových mladých neznám a zatím je ani moc nepoznám, ale po sobotě si určitě budu pamatovat Pavla Šimka. Ten chlap byl všude. Byl vidět u vody i v sále, věčně něco přinášel, odnášel, přenášel, vyřizoval nebo zařizoval. Promiňte, že nebudu jmenovat i ostatní, papír by nestačil.
Ze závodů mi utkvělo pár momentů:
Magda zvítězila v nejlepším ženském čase po únavné a bohužel opět smutné noční, má můj obdiv.
Nejnapínavější byl pro mne, Slavkovačku, závod na 250 m ženy C. Krásný souboj předvedly Jana s Jarkou a Hela s Libou, ale kde se tam mezi nimi objevila ta Zina?
Stejný finiš se podařil Jaromírovi s Kubou, jen Kuba měl rychlejší ruku na bráně.
Pobavila mě úsměvná plichta Petra a Radka, ale jak se teď budou jejich medaile započítávat – mají stříbro, nebo bronz? Nakonec mají oba stříbro, ta medaile nám zbyla z neobsazené kategorie mužů A a nejstarších veteránek.
Zajímavé bylo i vyhlášení závodu dorostenců na 100 m, když si pro zlato vyskočil snožmo na bednu lehce prošedivělý Marek Svaťa Halva.
Petrovi téměř vyšel tip na 14 medailí. O jednu netrefil. Určitě doplní statistiky i hodnocení, já se pozastavila nad jednou věcí. Oddíl nám stárne. Vždyť z těch 13 medailí jich sedm získaly „staré vraždy“ (nad 60 let)! Potřebujeme nové „mladé pušky“, ale kde je brát?
Na Piavě na nás byli připraveni. Personál se mezi námi proplítal s plnýma rukama talířů a sklenic bez známek otrávenosti, pohoršení či nevole a vyřizovali všechny objednávky s úsměvem, aspoň v salonku. Pan vedoucí dokonce občas zavtipkoval.
Po delší době jsem ráda potkala ty, se kterými jsem se naposled viděla snad na závodech ve Slavkově nebo už dlouho ne. Béďu, Hanku, Vaňouse, Elišku, Helču, Katku-motorkářku a vlastně vás všechny. Možná nejsme vždycky ideově jednotní, ale v sobotu to poznat nebylo, spíš bych to charakterizovala jako jednotu v rozmanitosti. Tož to by na závěr chtělo ještě Ódu na radost, ne?
Prožila jsem hezkou sobotu.
Vlaďka