Je to zase za námi a já mám smíšené pocity. Těším se na odpočinek, volné soboty, relaxaci a obnovu sil, kterých mi letos hodně ubylo. Jenže mi všechen ten shon, stres před závodem i úleva po něm bude brzo chybět a bude se mi stýskat. Po všech, se kterými se půl roku o sobotách ráda potkávám a kteří mi s úsměvem, běžně a se samozřejmostí pomáhají z auta, z vody a s oblékáním a ještě uklidní, povzbudí i potěší.
Na tuhle sezónu budu ráda vzpomínat, i když se v ní mísila moje vítězství s prohrami. Po delší době nás v kategorii Masters D bojovalo o umístění a medaile víc a já zůstala na MČR prsa poprvé bez medaile, ale „vo fous“. Mám radost i z férového závodění s Maruškou Štanglovou, které vítězství v poháru právem patří.
Úplně na vrcholu mých radostí stojí letošní účast na MS v Tallinnu. Nejen díky získaným medailím, těch si vážím, zvlášť těch, kdy nás bylo v kategorii víc. Ale sešla se tam parta lidí, kteří mi úplně samozřejmě pomohli, když mi bylo nejhůř a sama si nevěděla rady. Těch pár dní proběhlo ve vzácné shodě, v dobré náladě, fandili jsme si navzájem a společně se radovali z medailí i umístění.
Největší poděkování za letošek ale patří Petrovi. Umí hecovat, povzbudit, dopředu spočítat body, předpovědět umístění. A hlavně má úžasnou schopnost sehnat na všechno dostatek peněz a nám zajistit klidnou sezónu.
Tak Petře i ostatní, díky za vše a v říjnu ahoj u vody,
Vlaďka