Autor: Andrea Matute Portugal

Třetí březnovou sobotu nás čekala soutěž na zatopeném lomu Kristýna u Hrádku nad Nisou. Sotva třicet metrů za vodní plochou teče říčka Lužická Nisa, která je současně státní hranicí s Německem. A do nejbližšího polského obchodu to z místa startu bylo maximálně dva kilometry. Nejpilnější naši nákupčí se tak do Biedronky vydali po závodu za necelý rok již potřetí.

Na velké vodní ploše byly umístěny bóje prakticky po celém obvodu. Na okruh tisíc metrů nejsme zvyklí už mnoho let. Nejsou zřejmě ani další oddíly, na kilometru totiž z původně přihlášených 45 plavců zůstalo pouze 33. Z našich naštěstí neubyl nikdo a risk se tentokrát vyplatil.

Pokračovat ve čtení „Odemkli jsme bránu trojzemí a budeme korunovat velmi úspěšnou sezónu“

Slnečné jazerá nás přivítala vysokou jarní oblohou, ale také velmi větrným počasím. Nastala panika mezi všemi přihlášenými oddíly. Nás to trochu minulo, tratě jsme zvolili po krátké dohodě. A reklamaci jsem neměl.

Z původních 32 plavců zůstalo na kilometru jen 17. Činila se děvčata, zůstaly pouze Andrea Klementová, Renata Nováková a naše Magda Okurková. V takovém pořadí také doplavaly. V mužích brali první dvě místa bráchové Polanští. Z našich skončil Jaromír pátý, Honza hned za ním, Radek byl osmý a Petr jedenáctý.

Pokračovat ve čtení „Pět pódií v Senci“

Sedm zlatých vozíme z Prahy dost pravidelně. Včera přibyl největší počet stříbrných medailí (některé z nich ale mohly být taky ještě zlaté) a navrch tři bronzové. Celkově jsme se zastavili na 16 cenných kovech.

Ota a Ivan „šli po bodech“ a na svůj start čekali déle než čtyři hodiny. Ota prohrál jen s bráchy Polanskými a Táborákem. Velmi slušně zaplaval Ivan.

Pokračovat ve čtení „Rekordní pražské vystoupení“

Musím se s vámi podělit o zvláštní zážitek. Stejně jako před každým závodem i v Olomouci jsem měla obavy, jak to dopadne, jestli to zvládnu. Při pohledu na ten fofr v korytě řeky se všechno jen zhoršilo.

Můj start se blížil, pětice normálně odplouvaly, a tak nezbylo, než do vody vlézt taky. Málem mě to odneslo ještě před Kamiliným hvizdem, dávala si podle mne zbytečně na čas, když pedanticky odpočítávala od deseti k nule. Pamětliva Petrových rad cpala jsem se k levému břehu.

Pokračovat ve čtení „V Olomouci, to byla jízda!“

V sobotu 25. února nás mělo jet dvacet do Olomouce. Janu sklátila choroba a zůstala doma.

Zbylých 19 plavců se téměř úspěšně ubránilo převaze Hanáků. Ti ovládli soutěž oddílů, my jsme byli druzí a Praha až třetí. Náš náskok zůstal prakticky nezměněný a před poslední čtvrtinou soutěže vypadá již jako spolehlivý.   

Pokračovat ve čtení „Olomoucký tobogán“