FIDES Brno

Strč tu hlavu do vody,

vždycky v minulosti znělo ze břehu od kolegů, ale jak? Ledová voda řezala a až pálila do čela a potopit to nešlo, určitě ne hned po startu. Aspoň prvních 200 metrů, než se zadařilo, a někdy ani to ne. Použití neoprenové plavací čepice se zapínáním pod bradu trochu tu bolest mírnilo, Andrej na ni nedá dopustit, ale i tak mi to trvalo tři sezóny…

V sobotu ráno vyráží z Českých Budějovic 2 obsazená auta. V jednom jede celá Čapí rodinka a teprve až čas ukáže, jestli malá Čápata půjdou ve šlépějích rodičů, nebo jestli je tyto sobotní výlety od zimního plavání zcela odradí. V každém případě v nich zanechají informaci, že sport a s ním leckdy spojené odříkání a dřina do života patří. Druhému  autu velí ostřílená plavkyně Vendulka a udává po cestě rady a pokyny. Je potřeba dodat odvahu a znovu a znovu vysvětlovat pravidla 3 nováčkům. A taky přesvědčit Jitku na 750 m. Vendy zvládá všechno, však ji znáte, jak umí zmanipulovat. Nováčci začínají pomalu litovat, že má voda nad 4 stupně a oni nemají možnost si vyplavat třídu. Jitka už je smířená se 750 m a remcá o poznání méně.

Brzo ráno snídáme s Helčou vajíčka na slanině, pak v 7 hodin vyzvedáváme Marka u vlakového nádraží v Blansku a cestou budíme Michala, který si zřejmě ještě neposunul rafičky z letního času a má o hodinu míň. Dáváme mu akademickou čtvrthodinku a vyrážíme směr Plzeň.

Po cestě všichni zodpovědně volají a potvrzují zvolené tratě, někteří volí kratší. Voda má okolo 6°C a víme po předchozích zkušenostech, že tady mají chladnější teploměry a delší metry. Tedy studenější vodu a delší trať, což se i pak na výsledných časech všech plavců potvrdí.

Nedá se nic dělat. Musíme si sportovně přiznat, že úplně nejlepší závody zimního plavání pořádají Hanáci. My konkurujeme větším portfoliem pomazánek, buchet a štrůdlů. Ale oni mají kromě zákusků taky škvarky v sádle a chleby se sádlem. Často i škvarkovou pomazánku. Ale na to je ve Slavkově ještě moc teplo a v Blansku a na Macoše to pak už nemáme v podstatě kam dát.

Konec gastronomického zpravodajství.

V sobotu na Plumlově Danka už po našem příjezdu vyzvídala, zda budu až do konce vyhlášení. Ptal jsem se pak dalších prostějovských členů, co potřebují. Že prý ode mě potřebují držet vlajku. Ale lhát přitom neuměl ani jeden. Pak to vyhlášení začalo a pořád jsem nic nedržel. To už bylo divné, až podezřelé. Přišlo to až na konci.